Po dlouho trvajícím vedru se právě teď kdosi nahoře slitoval a seslal na zem vydatnou spršku vody. Konečně, už byl nejvyšší čas. Když budu mluvit za sebe, přiznávám, že už mě ubíjelo ustavičné zalévání žíznících rostlinek , ráno i navečer, pořád by pily....Tak teď do okna bubnují dešťové kapky a někde v dáli je provází hřmění. Ohlížím se tu za létem, ale ono  ještě neskončilo. Ale ten čas

 Dnes mě přepadlo rozpoložení plné sentimentu, nevím, možná se to  i jiným stává..

To dřevěné křeslo v rohu pod altánem mě každý den přitahuje,  že na něj čím dál víc častěji, na chvíli důvěrně usedám . Na stejném místě, na stejném křesílku za hezkého počasí, tak jak teď já, ještě před pěti lety sedával můj muž. Byl introvert,  tiše a beze slov, pohroužen jen do svých

 Polovina května už je za námi  a zdá se, že dál to bude už jenom dobré. Zač je toho loket nám ukázalo jaro, když si nehezky s přírodou zahrálo. No a  těch pár skutečně  mrazivých dní nám , milovníkům zahrad a zahrádek pořádně zahrálo na nervy, aby ne, když většina všeho dost pomrzla. Malé bobule angreštů a rybízu dostaly takovou ťafku, že na keřích bylo poničeno téměř všechno.

 Začátkem dubna jsem tady jásala jak je venku krásně, jak jsem nedočkavá, abych ve svém skromném zahradničení něco nepropásla. Už už abych měla rajčata ve skleníku... S vidinou bohaté úrody a díky venkovní příjemné teplotě jsem tam prvních deset sazenic zasadila ať si pěkně rostou a dál nemořím doma na okenním parapetu jejich kořenový bal sevřený do kelímků od jogurtů . S představou, že další

Ani ohlédnout jsem se za březnem nestačila a hop ! - Velikonoce za námi, duben tady, čas nezastavíš, ten si stejnou rychlostí pádí dál  a dál, až se zdá, že čím dál rychleji...Jaro si pospíšilo, jakoby se dočkat nemohlo až všechna zeleň vyraší.. A  člověk se na jaro také těší a  jistě nejsem jediná kdo to nepopře......Na svěží přírodu právě probuzenou je pohled líbezný tak jako na

 Únorové dny prolétly rychle tak jak se při jarním tání sněhu voda  valí potokem  a dravě se žene  přes kameny dál....Letošní únor nám žádné sněhové tání už nepředvede a do puntíku  nesplní slova známého rčení -  že únor bílý, pole sílí... Jaro ještě vládu nepřevzalo ale příroda se nedočkavě probouzí,  jako by dospat nemohla.  Říká se, že březnové slunce

 Letošní únor nějak divočí... Je často  déšť a silný vítr, z kopců sníh už mizí a dole po něm ani stopa.  Ani v nedalekých Jizerkách to lepší není, je to tak,  závod Jizerské padesátky museli  letos pořadatelé  zrušit,  ke zklamání všech přihlášených účastníků a všech diváků co se na ni těšili. A jak si ten únor divočí tak je příroda zmatená -  bude ještě

 Právě dnes má svátek kočka Šklíba. Není to můj výmysl, čtu to v kalendáři kočičích jmen, který mi darovala kamarádka Hanka.  A se všemi těmi Šklíbami mají důvod k oslavě i všechny dvounohé "kočky" Zdislavy.  A jak tak letmo pročítám ostatní kočičí jména  - ejhle, koukám, že osmnáctého únorového dne , to je zrovna neděle, má svátek kočka Sisi. Tak to abych přitoulané

 Měla jsem v rukou váleček ale po hlavě jsem s ním nikoho praštit nechtěla, to tak, moje jméno v černé kronice ? -  o to bych určitě nestála. Já tím válečkem  důkladně přejížděla sem a tam po plátu nudlového těsta a snažila se aby  bylo co nejtenčí. Když chci dát do polévky domácí nudle,  tak ať na první pohled je vidět, že  nejsou kupované. Pak i ta polévka dostane

Říká se -  - budiž světlo, to žádný problém pro nikoho doma  není, stiskneš vypinač a je to !  Ovšem vyřknout - budiž teplo, ať je v pohodlí domova bez námahy , no jistě, že proto musíš do kapsy  sáhnout jen hlouběji. Představa, že bych, jak se říká, jen tak luskla prsty  a měla doma teplíčko,  tak ta  mě ráno vrhla zpět do reality. Venku mrzne až praští, tak