Na vlnách únoru.

 Únorové dny prolétly rychle tak jak se při jarním tání sněhu voda  valí potokem  a dravě se žene  přes kameny dál....Letošní únor nám žádné sněhové tání už nepředvede a do puntíku  nesplní slova známého rčení -  že únor bílý, pole sílí... Jaro ještě vládu nepřevzalo ale příroda se nedočkavě probouzí,  jako by dospat nemohla.  Říká se, že březnové slunce má krátké ruce a dlouhý kabát, ale možná že tomu v nastávajícím březnu tak nebude. Prostě chci být optimista. Kromě prvních jarních kvítků sněženek, bledulek , čemeřice , krokusů a talovínu už naplno růžově kvete voňavý lýkovec a co je pupenů na některých dřevinách, stačí se jen rozhlédnout. Při nedělní procházce kolem menší přehrady Fojtky jsem si nedaleko hráze všimla keře zlatice plného poupat, jen dva dny slunka by stačily a už by se celý keř žlutě rozzářil. Zlatice rozkvétá většinou v dubnu, na konci února  je to neobvyklé.  A všimla jsem si, že spěchá jaru vstříc i černý bez, na koncích větví se už začaly zelenat listy.  Ta procházka s naší rodinkou kolem přehrady byla příjemná,  na několika místech dřepěli  tiše ve svých skládacích "křesílkách" trpěliví rybáři, kdo ví zda někdo z nich nějakou tu rybu ulovil. Nebyla bych to já, abych neměla foťák pověšený na krku, abych si sem tam něco  z přírody "neblejskla". Nechci zůstat pozadu, tak také spěchám, tedy ne v představě že někam poběžím... ale už jsem si zasela pro předpěstování rostlinek semínka, venku to ostatní na mne ještě počká. Zem je po deštích dost namočená a nejdřív přijde na řadu ostříhání révy, kterou pěstuju ve skleníku. Jo, jo , musím přiznat, že každý rok, který si ke svému věku připisuju, už je při té práci čím dál víc znát....Vím,  jednou to pozná každý,  a také vím, že v tom nejsem sama.....