Květnové zastavení.

 Polovina května už je za námi  a zdá se, že dál to bude už jenom dobré. Zač je toho loket nám ukázalo jaro, když si nehezky s přírodou zahrálo. No a  těch pár skutečně  mrazivých dní nám , milovníkům zahrad a zahrádek pořádně zahrálo na nervy, aby ne, když většina všeho dost pomrzla. Malé bobule angreštů a rybízu dostaly takovou ťafku, že na keřích bylo poničeno téměř všechno. A na ořešáku zčernaly napučené listy i květy, nebude ani jeden oříšek !  Ani hroznové víno ve skleníku, co už se chystalo ke kvetení  nebylo ušetřeno.  A jak se říká "oči mi zůstaly pro pláč" když jsem to mrazivé ráno vlezla do skleníku a viděla svěšené sazenice rajských a bylo mi jasné, že už z nich nezachráním ani jednu. A to byly, prosím, i ve skleníku docela dobře zakryté, no, když je  - 7 st. to vleze mrazík i do teplého kabátu. Naštěstí, co se předpěstování rostlinek týká, nejsem zrovna "troškař" , vždycky jich mám víc, přece jen, co kdyby.... Bylo jen trochu práce navíc, a dnes už  mi tam některé nově vysazené sazenice  kvetou. A  v neposlední řadě  každoroční pastva pro moje oko a potěšení, barevný koberec rozkvetlých azalek se letos nekoná, poupátka ještě nerozvitá uplně zhnědla. Ani poupata dřevité pivoně se  letos už neotevřou. Nebudou švestičky z naší zahrádky, no mám ještě  dál ve výčtu pokračovat? Raději ne, je to jak je... Štěstí , že nic tolik nepomrzlo aby tu pohromu nakonec  nepřežilo. Každý den se zastavím u našeho malého jezírka a to  se rybičky shluknou do houfku u kraje  protože dostanou krmení, to ony vědí. A já je při tom hemžení počítám, až se někdy sama sobě směju. Je to taková kontrola zda jsou všechny, zda se nějaká nestala kořistí nějaké cizí kočky, které tam  chodí pít a ta voda jim asi zachutnala. A při tom ty rybky  po očku  pozorují, kočky jsou přece jen lovci, a to jeden nikdy neví....Naštěstí  ani jedna nechybí a od loňského léta kdy jsme si je koupili, viditelně povyrostly.