Článek Budiž teplo...
Komentáře k článku: Budiž teplo...
blanka: Ahoj Lído, tvé vyprávění probouzí mé vzpomínky na vymrzlé zámecké pokoje na internátě, kde jsme si samy taky topily v podobných kamnech, které zmiňuješ. Díky bydlení v paneláku, domečku s plynovým kotlem a nyní v novém pohodlném bytě, jsem na tohle úplně zapomněla. Jsi šikovná, že vše s náročným topením takhle poradíš. Ale já už dávno vím, že ty jsi ta správná holka "do nepohody". Smekám
ztratyanalezy: Bydlení v paneláku jsem ve svém životě nikdy nezažila, to určité pohodlí si umím leda tak představit...bydlíme v okrajové části a zimní topení si tu každý podle svých finančních možností musí zajistit sám. Plyn sem zveden není, topit elektřinou by bylo příliš drahé, i když dřevo a uhlí se také rok co rok zdražuje i tak je kotel nejpřijatelnější, jsme na něj zvyklí. Kotel roztopit a oheň podle potřeby udržovat pro mne není těžké, když je rodinka přes den mimo domov, jsem tu jako "majordomus" 
a o teplo se postarám 
myfantasyworld: To jsou moc hezké vzpomínky a ono ulít se z tělocviku jistě mnohdy nebylo na škodu.
To jsi mi připomněla, když jsem se před lety učila topit v krbu a myslet na to, abych udržovala oheň a to, jak táta chodil spát pozdě, aby ještě zatopil a ráno jsme vstávali do vychladlých pokojů. Teď už hlídat nic nemusíme a je to pohodlné, i ldyž ten krb měl něco do sebe. 
ztratyanalezy: Krb by špatný nebyl, ale u nás v domku by se pro něj místo nenašlo. Kotel máme v kotelně v podsklepení a jedinou nevýhodou je, že musím dolů po schodech a moje kolena na nich neskutečně trpí, škoda slov....
jilda: Pěkná vzpomínka. V libické škole jsme měli přikládací kamna, ale ve všech dalších už jsem zažíval jen ústřední topení. A vidíš, říká se, že co se v dětství naučíš, v životě se ti bude hodit. No a já se naučil v dětství zatápět, však jsme chodili s babičkou na roští, ale tuhle dovednost jsem pak už nikdy nevyužil. Hm, a táta zatápěl celý život, ač mu bráchové nabízeli, že mu ke stáru udělají plynové topení...