Malé ohlédnutí za létem.

Po dlouho trvajícím vedru se právě teď kdosi nahoře slitoval a seslal na zem vydatnou spršku vody. Konečně, už byl nejvyšší čas. Když budu mluvit za sebe, přiznávám, že už mě ubíjelo ustavičné zalévání žíznících rostlinek , ráno i navečer, pořád by pily....Tak teď do okna bubnují dešťové kapky a někde v dáli je provází hřmění. Ohlížím se tu za létem, ale ono  ještě neskončilo. Ale ten čas letí jako divý, už aby se děti znovu chystaly do školy. Červenec pryč, víc jak polovina srpna také a když se ohlédnu zpátky tak zase tolik zajímavého se u mne nedělo. Vždyť já mám "dovolenou"  každý den, je jedno, zda je všední nebo víkendový, všechny jsou na jedno brdo. Ale přece jen jsem se  kousek za humna  párkrát podívala, abych stále  "netvrdla"v okruhu bydliště. My, tři sestry, jsme si udělaly výlet do rodiště našeho otce i maminky, kde jsem se sešly se třemi bratry z druhé příbuzenské rodiny.  Bylo to milé setkání, zavzpomínali jsme si všichni také na naši společnou babičku, se kterou všichni tři bratranci vyrůstali v jednom domě a my, děvčata, u ní pobývaly jen na návštěvách , měly jsme to k ní opravdu daleko. Ale já  u ní prožila jako malá školačka asi třikrát celé prázdniny spolu s mým starším bratrem, a vzpomínky na ten dávný krásný čas jsou v mém nitru hluboko uložené. Další malý výlet jsem si udělala s rodinkou mého nejmladšího do Vysokého nad Jizerou, kde žije moje kamarádka a kde je moc hezká okolní krajina. S rodinkou druhého syna jsem se byla podívat ve sklárnách v Desné, kde se konal den otevřených dveří a mohli jsme si prohlédnout celý rozsáhlý areál, počínaje původní starou pecí, která je neustále v provozu. Každá skupina zájemců měla doprovod s výkladem ke všem výrobním procesům což bylo velice zajímavé a poučné. Jak jsme celý komplex budov procházeli tak jsme viděli všechny postupy výroby kdy je finálním produktem ,řeklo by se, obyčejný barevný korálek.   Všechno tam šlapalo jako na drátku, obdiv mistrům sklářům byl na místě. Jinak mi dny fofrem ubíhaly pořád ve stejném rytmu, kolem běžných činností, na které jsem zvyklá a že se jich stále držím a od nich neupouštím, to je  taková "železná košile", které se zbavit neumím...Po roce jsem se mohla potěšit s vnučkou a pravnučkami, které mě přijely navštívit a přiznám, že když jsem starší pravnučku viděla jaká už je z ní "ženská" , teď bude deváťačka, tak jsem si chtě nechtě uvědomila, jak už jsem stará, nojo no, když se stáří připlíží, není úniku..... No a všední dny si občas zpestřím malou vyjížďkou nahoru k lesu na mém vozítku, což je pohodlné, protože  už tam nemůžu bez problému běžet  po svých....No jasně, občas si něco vyfotím jen tak pro radost, ale tady se s vámi už o žádný obrázek bohužel nepodělím. Zbytek léta si užijte pohodově