Nedočkavé a nedočkavá....

 Letošní únor nějak divočí... Je často  déšť a silný vítr, z kopců sníh už mizí a dole po něm ani stopa.  Ani v nedalekých Jizerkách to lepší není, je to tak,  závod Jizerské padesátky museli  letos pořadatelé  zrušit,  ke zklamání všech přihlášených účastníků a všech diváků co se na ni těšili. A jak si ten únor divočí tak je příroda zmatená -  bude ještě zima, nebo se probouzí nesměle jaro ? Kdo ví....První jarní kvítí jsou sněženky, ty jsou vždycky jara nedočkavé, ještě víc než já. Včera jsem prošla promočenou zahradou abych se podívala zda už jejich lístečky v trsech z trávníku nevykoukly,  když se v posledních dnech docela oteplilo. Ke své radosti jsem je zahlédla., nejen lístečky, ale i poupata. A dokonce na dvou místech jsem objevila i rašící narcisy a ze záhonu na mne mrkly špičky listů z jednoho trsu tulipánů. Jeho cibulky si na tom místě žijí podle svého, nestarám se jak bych měla, ze země je nevyndávám, leda by je zničil hryzec,  kdyby do záhonu zabloudil. Už mě nějak svrbí ruce, už probírám semínka, už to vidím jak vše  kvete, už, už.....a tak dál....