Únorové dny prolétly rychle tak jak se při jarním tání sněhu voda  valí potokem  a dravě se žene  přes kameny dál....Letošní únor nám žádné sněhové tání už nepředvede a do puntíku  nesplní slova známého rčení -  že únor bílý, pole sílí... Jaro ještě vládu nepřevzalo ale příroda se nedočkavě probouzí,  jako by dospat nemohla.  Říká se, že březnové slunce

 Letošní únor nějak divočí... Je často  déšť a silný vítr, z kopců sníh už mizí a dole po něm ani stopa.  Ani v nedalekých Jizerkách to lepší není, je to tak,  závod Jizerské padesátky museli  letos pořadatelé  zrušit,  ke zklamání všech přihlášených účastníků a všech diváků co se na ni těšili. A jak si ten únor divočí tak je příroda zmatená -  bude ještě

 Právě dnes má svátek kočka Šklíba. Není to můj výmysl, čtu to v kalendáři kočičích jmen, který mi darovala kamarádka Hanka.  A se všemi těmi Šklíbami mají důvod k oslavě i všechny dvounohé "kočky" Zdislavy.  A jak tak letmo pročítám ostatní kočičí jména  - ejhle, koukám, že osmnáctého únorového dne , to je zrovna neděle, má svátek kočka Sisi. Tak to abych přitoulané

 Měla jsem v rukou váleček ale po hlavě jsem s ním nikoho praštit nechtěla, to tak, moje jméno v černé kronice ? -  o to bych určitě nestála. Já tím válečkem  důkladně přejížděla sem a tam po plátu nudlového těsta a snažila se aby  bylo co nejtenčí. Když chci dát do polévky domácí nudle,  tak ať na první pohled je vidět, že  nejsou kupované. Pak i ta polévka dostane

Říká se -  - budiž světlo, to žádný problém pro nikoho doma  není, stiskneš vypinač a je to !  Ovšem vyřknout - budiž teplo, ať je v pohodlí domova bez námahy , no jistě, že proto musíš do kapsy  sáhnout jen hlouběji. Představa, že bych, jak se říká, jen tak luskla prsty  a měla doma teplíčko,  tak ta  mě ráno vrhla zpět do reality. Venku mrzne až praští, tak

 Nový rok mě nijak nepřekvapil a protože ode dneška do jeho konce zbývá 359 dní, tak jistě mnoho překvapení  teprve přinese, hlavně ať jsou všechna jenom příjemná... Žádná předsevzetí si nedávám, ani dříve jsem to nedělala, jen jedno přání mám, ať není hůř....Nechci tu bilancovat co mi loňský rok přinesl, tak rychle den za dnem přelétl, mohla bych tvrdit, že si byly podobné jak vejce

 Budou Vánoce bílé, nebo budou na blátě ?  V posledních letech si stejnou otázku klademe už pravidelně, rok co rok, jako přes kopírák...Je to jak se sázkou do loterie. Začátkem prosince slibně dost nachumelilo, okolní krajina změnila tvář a  pod velkou sněhovou peřinou byla pohádkově čistá.  Probudila se jiskra naděje a doufání, že letos budou Vánoce  bílé. Ale mávnutím

 Čas mi utíká tak rychle a já dnes už otáčím poslední list na měsíc prosinec v mém nástěnném kalendáři....  Jsem doma zalezlá jako ten medvěd,  ale nenudím se, pořád mám co dělat, i když jsou to činnosti zcela běžné...V zasněžené krajině by se mi líbilo zajít někam do okolí a kdyby při tom byla modrá obloha nad hlavou, to by se mi ještě víc líbilo ! Je jen to, na co mám a na co už

 Podzim už je v plném proudu, listí mizí ze stromů a pěkně fouká ze strnišť, to jen obrazně řečeno, protože tady, kolem nás, už dávno žádná strniště  nejsou... Vítr se  prohání kde se mu zachce, fííí, fííí, po lukách, po kopcích i za límec nám leze. Jak je v názvu mého kratičkého povídání, dočkala jsem se, ale nemám na mysli to studené povětří, to ať si  své síly ukazuje raději někde

 Při sobotní projížďce na Bertičce jsem se rozhodla, že si vyjedu téměř k lesu nahoru do Hanychova a pokochám se naším krajem. Zastavila jsem v prudším stoupání u posledního domku a dívala se do dáli, pouhým okem jsem  viděla v mlhavém oparu i vzdálené pohoří Krkonoš. A vůbec by mě nenapadlo že za dva dny se pokochám mnohem víc...