Dál bez předsevzetí.

 Nový rok mě nijak nepřekvapil a protože ode dneška do jeho konce zbývá 359 dní, tak jistě mnoho překvapení  teprve přinese, hlavně ať jsou všechna jenom příjemná... Žádná předsevzetí si nedávám, ani dříve jsem to nedělala, jen jedno přání mám, ať není hůř....Nechci tu bilancovat co mi loňský rok přinesl, tak rychle den za dnem přelétl, mohla bych tvrdit, že si byly podobné jak vejce vejci, že  nic tak vyjímečného jsem neprožila.  Ale nakonec jo, byla jsem v létě na svatbě jednoho z vnuků, na podzim jsem se proletěla v malém letadle  a pohledem se pokochala krásou kraje z ptačí perspektivy. Také pár malých výletů jsem s rodinou měla , na své elektrotříkolce Bertičce se povozila, i v lese jsem se prošla a trošku si zahoubařila. Jinak takové běžné každodenní všednosti co za zmínku téměř nestojí...To moje zahradničení už není v takové síle jako dřív, přesto úroda rajčat nezklamala, i na hroznovém vínu jsme si pochutnali, dokonce hromádka fíků díky mé péči uzrála. No, i když musím přiznat, že nakonec zbytek nedozrálých, tedý nejedlých  plodů jsem s lítostí musela vyhodit. A  na jaře, když začaly kvést azalky, rododendron, pnoucí akebie, štědřenec, šeřík, motýlokvětý keř, hortenzie, a potom i růže, cinie, afrikány a pár druhů trvalek mě kolem domu také zaměstnávalo. Při čištění zahradního jezírka nám postupně odešly všechny ryby, byly s tím patálie, ale ty nově zakoupené  nakonec přežily. Stalo se mi pak každodenním zvykem, že jsem při jejich krmení malé rybky počítala -  jo, jo, jsou tu všechny, je jich tu třináct ! - to jsem si vždycky s radostí oddychla.  A také občasnou chvíli posezení pod altánem jsem si dopřávala,  na chvíli zavřela oči a sníla,  že kdyby šlo vrátit čas do mých dřívějších let kdy jsem měla plno sil...Jenže skutečná realita je úplně jiná, to bych toho nějak moc chtěla !  Nezbývá než přijmout všechny příští dny s tím co mi přinesou a stále si přát, ať není hůř, vždyť na tom světě jsme jenom na návštěvě...