Poslední listopadový den.

 Čas mi utíká tak rychle a já dnes už otáčím poslední list na měsíc prosinec v mém nástěnném kalendáři....  Jsem doma zalezlá jako ten medvěd,  ale nenudím se, pořád mám co dělat, i když jsou to činnosti zcela běžné...V zasněžené krajině by se mi líbilo zajít někam do okolí a kdyby při tom byla modrá obloha nad hlavou, to by se mi ještě víc líbilo ! Je jen to, na co mám a na co už nemám, o tom můžu jen snít, k tomu každý z nás dříve narozených stejně jednou dojde...ale někteří ani tohle už nestihnou...No žádné pesimistické úvahy, ty nechám plavat, z těch nic dobrého nekouká !  A tak místo procházky po okolí s foťákem na krku zavěšeným vylézám z domu na zahradu  každý den jen s mobilem  v kapse . Hodit ptáčkům do krmítka, nakrmit slípky, přinést jim čistou vodu a také se ujmout "kotelnictví", tedy zatopit v kotli a oheň udržovat, aby bylo doma teplíčko až se celá rodinka odpoledne zase sejde. A mobil, ten sebou nosívám proto, kdyby někdo z potomků volal a já se neozvala už by se strachovali že se mi něco stalo a já někde ležím celá polámaná, mají o mne strach myslím, že zbytečně...No, pravda je, že dávám pozor abych sebou na sněhu někde opravdu neflákla, musím přiznat, že bych bez pomoci nevstala. Jó, když jsem byla mladá, nikdy mi nepřišlo na mysl, že jednou k takovým koncům dojdu, dnes už musím přijímat vše jak to je, co prostě  na záda přinesly roky.... A tak se s listopadem loučím včerejšími obrázky, které jsem si  mobilem z kapsy vytaženým jen tak cvakla. 

Dnes už začíná prosinec, čas adventu, Vánoce  a Nový rok a já za tím letošním udělám tečku. A  i když je ještě brzo, nejvíc se těším na jaro....