Na chvíli do oblak.

 Při sobotní projížďce na Bertičce jsem se rozhodla, že si vyjedu téměř k lesu nahoru do Hanychova a pokochám se naším krajem. Zastavila jsem v prudším stoupání u posledního domku a dívala se do dáli, pouhým okem jsem  viděla v mlhavém oparu i vzdálené pohoří Krkonoš. A vůbec by mě nenapadlo že za dva dny se pokochám mnohem víc...

Takovým malým obyčejným foťákem jsem si scenerii zvěčnila, hřeben Krkonoš je tu sice  sotva znatelný, to Ještěd byl za mými zády hodně blízko, ale proti slunku jsem si ho neblejskla...Hned v pondělí mi synek oznámil - "je hezké počasí, připrav se, poletíme !"   Tak jako v loňském říjnovém dni jsme se odpoledne z nedalekého letiště vznesli nad krajinu, která  je z té výšky tak malebná, až se mi tajil  dech.