Dny měsíce června prolétly jako proud vody protékající  z plné dlaně mezi prsty. Tak jako ta voda se nedaly ani na chvíli  zastavit...Někdo by mi mohl oponovat, že mám přece času dost, že skoro nic nemusím, že si můžu v důchodu  podle svého lebedit, nikam nespěchat....A mně se přesto zdá, že čas letí čím dál víc rychleji. Čím to je, to vím moc dobře sama a jistě je nás v mé věkové

 Po delší době nakukuji co je tu nového. Kdo z mých příznivců sem ještě píše a kdo se odmlčel tak jako já.  Květen je u konce a  podle mého soudu se příliš nevydařil, tedy myslím tím to vrtkavé a nestálé počasí. Jako každý rok zjara, se my, milovníci zahrádek a veškeré zeleně kolem domu, nemůžeme dočkat až do dlaně vezmeme trochu té  zemské hroudy a prsty ji promneme. 

 Vkročili jsme do prvních březnových dní a už se těšíme na jaro. Zima byla plná vrtochů, od všeho kousek. Holou zem střídal sníh, a pak bez sněhu bylo mrazivo, časté mlhy a zřídka i slunečno. Nic z toho ale dlouho netrvalo, šup, a zase přišla  nějaká zlomová změna.  První nesmělé signály probouzejícho jara už jsou patrné, tak ať je samým těšením nějak  nezakřiknu...Mám vypozorováno,

 No, podle názvu mého povídání to vypadá, jako bych chtěla psát o hokejovém utkání. To zrovna nemám na mysli,  to jen měsíc leden  je v poslední třetině a se zimou svůj zápas hraje.  Zatím na celé čáře ještě vyhrává, zima nemá dost síly aby ho pokořila.  Stejně jí nefandím, ať  svoje drápky moc netasí a nechá je schované ...Lednové počasí je  vrtkavé, takové nahoru

Letošnímu roku už moc času nezbývá, na konečnou sviští závratnou rychlostí ...tam za sebou zaklapne dveře a  novému roku s velkou úlevou šťastnou jízdu popřeje. Však se nadřel dost, a že se snažil,  občas to i skřípalo, ale nebudeme  škarohlídi, jistě každému z nás i nějakou radost, větší či menší, také přinesl. Jaro. léto, podzim, zima, která teď na konci prosince, ostré mrazivé

 Tady u nás bylo v srpnu i začátkem září málo deště, v lesích dlouho sucho, proto někteří houbaři už lámali hůl. Letos asi nic nebude, říkali si,  houby k růstu potřebují mokrou zem a čas. Když později napršelo tak  v říjnu se jak mávnutím proutku  hřiby tlačily napovrch i v místech, kde by je houbař ani nehledal. Smrkovému hřibu je pravým domovem smrkový les, koho by napadlo,

Po dlouho trvajícím vedru se právě teď kdosi nahoře slitoval a seslal na zem vydatnou spršku vody. Konečně, už byl nejvyšší čas. Když budu mluvit za sebe, přiznávám, že už mě ubíjelo ustavičné zalévání žíznících rostlinek , ráno i navečer, pořád by pily....Tak teď do okna bubnují dešťové kapky a někde v dáli je provází hřmění. Ohlížím se tu za létem, ale ono  ještě neskončilo. Ale ten čas

 Dnes mě přepadlo rozpoložení plné sentimentu, nevím, možná se to  i jiným stává..

To dřevěné křeslo v rohu pod altánem mě každý den přitahuje,  že na něj čím dál víc častěji, na chvíli důvěrně usedám . Na stejném místě, na stejném křesílku za hezkého počasí, tak jak teď já, ještě před pěti lety sedával můj muž. Byl introvert,  tiše a beze slov, pohroužen jen do svých

 Polovina května už je za námi  a zdá se, že dál to bude už jenom dobré. Zač je toho loket nám ukázalo jaro, když si nehezky s přírodou zahrálo. No a  těch pár skutečně  mrazivých dní nám , milovníkům zahrad a zahrádek pořádně zahrálo na nervy, aby ne, když většina všeho dost pomrzla. Malé bobule angreštů a rybízu dostaly takovou ťafku, že na keřích bylo poničeno téměř všechno.

 Začátkem dubna jsem tady jásala jak je venku krásně, jak jsem nedočkavá, abych ve svém skromném zahradničení něco nepropásla. Už už abych měla rajčata ve skleníku... S vidinou bohaté úrody a díky venkovní příjemné teplotě jsem tam prvních deset sazenic zasadila ať si pěkně rostou a dál nemořím doma na okenním parapetu jejich kořenový bal sevřený do kelímků od jogurtů . S představou, že další