Ztratyanalezy | ZTRÁTY A NÁLEZY 2.

 Jen co se rozednilo  měsíc končil své noční putování a rychle mizel za hradbou lesů, bylo jasné, že bude krásný slunečný den.

A také že byl, oboha bez mráčku, co si přát víc ?

 Pod naším ořešákem ležela hromada zaschlých vrbových prutů a větví z ostříhaných okrasných keřů. I když nám popelnici na bioodpad každý týden vyvezou, tak je v zápětí hned plná, vše se tam prostě nevejde. Na tu hromadu větví jsem měla už spadeno, chtěla jsem se jí konečně zbavit. Naši mají dost jiné práce a já chci být ještě platná a nezahálet. Naštěstí máme drtičku větví, dobrého pomocníka.

 To je náhodička, obě jsme skončila  na stejném místě ! Já jsem si frčelo odkudsi z města a jak tak koukám, ty zase tam !  Tak trochu pokecáme, kdoví kdy nás odsud někdo vysvobodí....Ale co, nakonec je tu docela hezky, žádný kravál jak ve městě, můžem se trochu porozhlédnout, před další jízdou se nadechnout, od úmorné cesty si odpočinout. Ještě že stojíme u kraje příměstské venkovské

 To nám ještě chybělo, nebo také  - to tu ještě nebylo  -  tohle občas řekneme, když nás překvapí něco nečekaného  a navíc o to vůbec nestojíme... TAK TO NÁM TU JEŠTĚ CHYBĚLO  !!!  vyhrklo ze mne, když jsem v kuchyni zalévala odpolední kávu a při tom se letmo podívala oknem do zahrady.  

 Jednou mě u vody na kámen posadili a řekli  mi - tak se tu žabáku měj ! 

A tak tu celé dny sedím, ba co víc, celé měsíce, jako přikovaný. Hýbat se nemůžu, na všechno kolem poulím jen oči, a jak rád bych do vody na chvíli skočil ! Hej ty tam , u té trávy