Nakouknutí do Karlovských bučin.

 Naše rodinka se vydala na lesní maliny, které uzrály v kopci nad karlovským nádražím. Byla jsem s nimi ale do kopce jsem se nedrápala, v klídku jsem se kousek prošla a pokoukala cestou bučinami. V těchto místech jsem už dlouho nebyla ale vzpoměla jsem na to, jak jsme na této cestě několikrát, kdysi dávno v dětství, byli s rodiči. 

Tady dole se zase sejdeme, dohodli jsme se. Rodinka vzhůru na maliny a já tedy po cestě dál.

A jéje, přes cestu brána  a proč ? Ta tady dříve nebyla ale  dlouhá řada patníků po jedné straně je pomníkem za záměrem původního plánu.

Stály tu už po druhé světové válce ale plánovaná cesta nakonec dokončena nebyla. Zřejmě měla vést přes lesy do Kryštofova Údolí, říkalo se tu "na nové cestě".A  tak jen  patníky zůstaly  natrvalo, jako němí svědci...

Bránou jsem naštěstí projít mohla, tak jsem šla ještě dál. Spolu s patníky schovanými ve vysoké trávě se táhlo nekončící dřevěné oplocení.   

Měla bych se vrátit, ať na mne nečekají, ale ještě bych ráda šla  dál, zvědavá kde skončí ten plot.

Procházková hodinka tak akorát, a když jsem se vrátila,  dole u závor přes koleje jsme se ve stejnou dobu sešli, jako nazavolanou. Proč je tam oplocení mi bylo jasné hned, na ceduli jsem si přečetla že je to obora, chráněné území s naučnou stezkou a jaká nerostná bohatství  se tu v okolí v pradávné minulosti našla a dokonce i těžila.