Ztratyanalezy | Neboj se, to dáš !

 Chtěla jsem se  projet známou cestou k lesu, moje elektrotříkolka "Bertička" už na to čeká, nechce jen tak nečinně stát, také potřebuje občas  provětrat, nesmím ji zanedbávat. Do trika jí moc nedávám, šetřím ji, aby se se mnou při jízdě neudřela, když musí vézt takový těžký náklad, jako  jsem já ...A nejvyšší rychlost - 25 km v hodině, tu ji  nedopřávám, vlastně ani nedovolím, protože bych se cestou  kochat nemohla !  Při jízdě často obě hudráme že jsou tu cesty samý výmol a záplata...Tuhle sobotu po poledni se chtěla projet i moje snacha na kole, ale v plánu měla jet po silnici na Výpřež . "Babčo, pojeď se mnou, neboj se, to dáš !" Jo, Bertička už na Výpřeži jednou byla,  tam i zpátky, lesní cestou dojela. Hm, ale teď po frekventované silnici a v stoupání samá zatáčka ? - nevím, nevím.. ale chci si dokázat, že nejsem srab, tak tedy pojedu, přece to nevzdám... Vězte, že já řidičský průkaz nikdy nevlastnila, mít ho, jsem neměla potřebu ani po něm netoužila, ani teď, na stará kolena mi ho u Bertičky  třeba není, no není to fajn? Když se od nás dívám na Černou horu a k Ještědu  jsou vidět místa kde jsou vykácené smrky, ale na dálku to tak patrné není. Teď jsem cestou viděla jak postupně, díky té potvoře kůrovci, staré vzrostlé stromy mizí a co práce lesníky čeká, než se porost  obnoví. Pár obrázků jsem si cestou cvakla, víc než focení jsem se věnovala jízdě, co kdyby mě někdo "sestřelil" ? Snažila jsem se být vzorným účastníkem silničního provozu a nikomu nepřekážet

A jsme na Výpřeži, ve výšce asi 770 m.n.m. Vrchol Ještědu je zamlžený, působí šedě, nebylo slunečno. To mi nevadí, jsem tady ! Můj návrh vrátit se domů lesem byl přijat. Přiznávám, že zpět po silnici se mi moc nechtělo, ty klopené zatáčky a provoz, a skoro celou cestu dolů brzdit? Mít oči jak na šťopkách, to bych se už pokochat nemohla.... A cesta voňavým lesem, když pominu asi dvacet odvodňovacích kanálků, v jednom klesajícím místě umístěných v řadě za sebou,  byla balzámem pro duši, plno zeleně, ticho a klídek, jen my dvě na cestě..

Jsme na Sedle Černé hory, tady to Bertička už docela dobře zná, kdyby mluvit uměla, tak by potvrdila, že nelžu

Letos je to už podruhé, a vícekrát příště ještě bude, možná i na houby se sem spolu vypravíme, jestli podhříbky porostou až  jejich čas přijde.

Tak kochání konec, nasedat , ještě tři "kiláky" a budeme doma,  další vyjížďka zas někdy příště...