Návštěva paní Zahálkové.

 Jen co se rozednilo  měsíc končil své noční putování a rychle mizel za hradbou lesů, bylo jasné, že bude krásný slunečný den.

A také že byl, oboha bez mráčku, co si přát víc ?

Slunko pálilo celé dopoledne,  v odpoledni nabralo ještě víc na síle, a v tom ke mně kdosi přichází na návštěvu. Tiše a nikým nezvaná, kdo asi? No, přece Lenora Zahálková !  Že ji neznáte? Tak jistě tušíte o kom je řeč.....Umí být dotěrná, umí být neodbytná, umí vlézt i do myšlenek, s  ní jsem byla jako svázaná..... V patách jsem ji měla téměř celý den a když se mě dosyta nabažila, konečně odtáhla  a možná někoho jiného, někde jinde,  svou vtíravou návštěvou pádila potěšit. S Lenorou jsem snad celý den proflákala, zato motýli a všechna ta drobotina se na kvítí čile snažila. Z květu na květ,  v tom vedru chviličku na jednom a hned na jiném, všichni  hodovali jak o život. 

Jen se jim nechtělo rozložit křidélka abych si je v celé jejich parádě "cvaknout" mohla. Jen malý mžik a foťák to nestihl, jako natruc mi to dělali. Ale hezká podívaná na to hemžení !

Také rybkám dát něco dobrého, jsou jako dravci, krmení natotata zmizí !

Dvě největší dokážou pozřít najednou celou malou hrstičku, chlamst  -  mlasknou , mrsknou sebou a hned zmizí pod vodou..