Žabí osudová...

 Jednou mě u vody na kámen posadili a řekli  mi - tak se tu žabáku měj ! 

A tak tu celé dny sedím, ba co víc, celé měsíce, jako přikovaný. Hýbat se nemůžu, na všechno kolem poulím jen oči, a jak rád bych do vody na chvíli skočil ! Hej ty tam , u té trávy co v stéblech raší, povídej kamaráde, jak ty se máš ?

Co chceš slyšet ? Vidíš, že nenaříkám a na svůj osud nežehrám. Ve stínu rostlin a v pohodě, koukám co se děje ve vodě.

Haló - ty můj brachu zelený !  Žádné splíny, žádná depka ?

Vidím, že ani s tebou to nic nedělá a svůj osud bereš zvesela !

Jééé, kamarádi, dívejte se ! Malý skokan z žabí říše přiskákal se pochlubit, že je živý a zcela fit !

Jen si nemysli, mladíku žabáku, my to tu známe a máme to "na háku" ! Na rozdíl od tebe moc dobře víme, že tady v klídku a bez strachu vydržíme. A na zimu nám ustelou pod střechu do krabice, tak žádné starosti, co si přát více ...