Září nám přineslo pěkné počasí, převážně modrou oblohu, kraluje slunko, no prostě paráda !  Tak si to užívejme a přejme si ať to ještě  vydrží než přijde změna. A tak si teď připomenu malý  výlet do přírody, do míst kam bych  jak se říká  dohodila kamenem.  Ale kam bych sama z domova bohužel nedošla, ten čas, kdy bych to zvládla jsem už dávno propásla. Kdysi dávno

 Každý den mi ubíhá stejně, je ráno a a ani nevím jak a už je tu večerní čas...prostě den co den jako přes kopírák.  Nic nového pod sluncem, každý to nějak má. Někdo má svůj  pravidelný rytmus s povinnostmi v zaměstnání, někdo jede podle  plánů, někdo umí odpočívat, někdo si úkolů příliš nakládá. Jo, a jak je to s námi, co máme pracovní zápřah v zaměstnání už hodně let 

 Nic vyjímečného mi srpen nepřinesl, na kažodenní všednost už jsem si dávno zvykla a jen na mně záleží, abych si tu všednost něčím rozjasnila.  Musí se chtít i když mnohé už nejde a stojí to  dost přemáhání. No, když moje hlava chce tak omezený pohyb vždycky nějak zválcuje...co tu fňukám, pryč od bolístek !  Vím, co bylo, to bylo, a lepší už to nebude...Tak se raduju i z prostých

 Tento výlet mám na svědomí tak trochu já.  Za určitým cílem měla naše rodinka namířeno do Pardubic a bylo mi sděleno abych navrhla místo kam se cestou ještě podívat. No jo, těsně před odjezdem si v  té chvilce něco hned vybavit ? Tak jsem jen tak plácla do éteru :  "Tam někde poblíž v tom kraji  je skanzen Veselý Kopec, prý je to tam hezké, nevím, nikdy jsem tam nebyla,

 Cesta na svatbu mého vnuka byla dlouhá ale pro mne v tom vedru díky klimatizaci v autě byla  docela příjemná. Našim cílem byl Klášter Teplá a já si jako spolujezdec ubíhajíci krajinu dosyta pohledem užívala. Jak krásnou máme tu naši zem, lány zlatavé pšenice, chmelnice, pole slunečnic a roztroušené pahorky, kopce a kopečky v Českém středohoří. Taková úrodná zem, to se mi moc líbilo...Tady

 Posledně jsem tu psala, že v našem zahradním jezírku přežijí jen ty odolné rybky a co myslíte? - nepřežila ani jedna.  Předčasně jsme zajásali jak je voda čistá,  při čištění jezírka jsme se tak  snažili až jsme o všechny rybičky nakonec přišli. Všech devět  do věčných lovišť postupně odešlo, co bylo špatně, kde se stala  chyba ? Řasy jsou pryč, nová filtrace běží,

Naše malé zahradní jezírko svou kalnou a řasami silně znečištěnou vodou ve které už rybky vůbec  nebylo vidět vypadalo v posledním čase ostudně. I nastoupila domácí četa k jeho vyčištění...Filtrační zařízení po letech už dosloužilo i vzduchování začalo  stávkovat. Být tady s námi v plné síle můj muž snažil by se to podomácku kutilsky opravit. Teď se na nás už natrvalo dívá dolů z nebíčka

Přišel čas kvetoucích růží, jsou vidět všude. Ve městě v parcích a na venkově téměř u každého domu. Někde bývají  pohledům zvědavých očí  skryté a jejich majitelé se  tou krásou kochají sami.  Jinde zas za plotem těší zraky kolemjdoucích a jejich obdiv si  v tichosti  užívají.... Prostě přišel čas kralování růží.....

 V Jizerských horách i v jejich podhůří je nespočet různých pomníčků a pamětních desek, které připomínají smutné konce lidských životů. O jizerskohorských lupičích a loupežnících se tam na mnoha místech vyprávěly pověsti. Skutečné je, že ještě kolem roku 1853 v souvislých lesích na západě Jizerských hor lupiči žili, protože procesí, která chodívala Starou poutní cestou přes Oldřichovské sedlo

 V chráněné oblasti Lužických hor asi 1 km od Jitravy leží zajímavý pískovcový útvar , přírodní památka Bílé kameny. Skupina skal se často nazývá Sloní kameny protože od silnice už z dálky skalisko skutečně připomíná  malé semknuté stádo slonů které se ukrývá v lesním porostu. Protože je to od nás téměř za humny udělali jsme si tam malý odpolední nedělní výlet a že bylo parno na závěr