Nic vyjímečného mi srpen nepřinesl, na kažodenní všednost už jsem si dávno zvykla a jen na mně záleží, abych si tu všednost něčím rozjasnila. Musí se chtít i když mnohé už nejde a stojí to dost přemáhání. No, když moje hlava chce tak omezený pohyb vždycky nějak zválcuje...co tu fňukám, pryč od bolístek ! Vím, co bylo, to bylo, a lepší už to nebude...Tak se raduju i z prostých maličkostí, tak to má být, nechci být škarohlíd. A tak se trochu budu chlubit, čím asi? Víc než slova řeknou obrázky... Tak to je první úroda a tolik plodů jsem ani nečekala !
Jsou to fíky a kéž by všechny dozrály ! S pěstováním nemám žádnou zkušenost. Čtyři první zralé plody už jsme snědli, až léto skončí, nejspíš budou venku těžko dozrávat.
Pološvestka Čačanská lepotica - mladý stromek měl krásné zdravé plody. Z nich švestkové knedlíky sypané mákem, to byla dobrota, co budu povídat....
Radost mi přineslo i víno. Smlsnem si všichni a brzo bude pryč
K rajčatům do skleníku nakouknout nenechám, to je zbytečné, vždyť rok co rok se s nimi pokaždé vychloubám ....Tak aspoň jednu novou raritu k nahlédnutí - ještě plně nedozrálé rajče Herodes. Váhám, zda seberu semínka pro příští výsev. Jedno zralé už jsme ochutnali, je takové moučné a bez šťávy. Ale jak se znám, neodolám, pár semínek si jistě uchovám.
A pořád něco kolem domu kvete. Třeba tady na obrázcích záplevák, nebo ibiškový keř. A také budleja - motýlokvětý keř je zrovna obalený, na vonících latách není moc motýlů, jen sem tam nějaký přilétne a na chviličku usedne. Ještě podruhé rozkvétají i některé růže, kvete toho mnohem víc a vše je nutné denně zalévat.
Také jsem se dostala s rodinkou na houby. Bývala jsem vášnivá houbařka, a teď? Už jenom vzpomínám, no, nebudu to rozmazávat...Tohle není můj úlovek, ale na ty košíky se tak hezky kouká ! Já měla na krku zavěšenou modrou brašnu od staré kamery, když nemůžu mít volné ruce pro košíček a co jsem našla sama, dávala do ní. A že v ní vidět nic není? - ale jo, něco málo jsem v ní přece jen měla, ach jo, k takovým koncům došlo mé houbaření ! Ale kdo by chtěl nasbírat plno hřibů jen za maličkou chvíli, ten ať se vydá do jizerských lesů. Poslední foto je toho důkazem - škoda jen, že jsem je v lese, nad osadou Jizerka, nemohla vidět na vlastní oči sama, to by bylo ohromné radosti.... .
Nechceš na houbové řízečky ? - ptala se Jarča. Tak byly řízky a také na sušení. Byla jsem tomu ráda, ale i tak, víc by mě potěšilo, kdybych je v lese sama nasbírala.
Také jsem si po roce zopakovala loňskou společnou jízdu s rodinkou mého nejmladšího. Oni jeli na kolech, já na Bertičce. Frčeli jsme okružní cestou do Bílého Kostela n.Nisou se zastávkou Pod Třešní. Tam jsme se před blížícím lijákem osvěžili a rychle prchali zpátky. Při jízdě jsem zažila trochu adrenalinu, ale šlo to. Naštěstí první kapky spadly v kopci nad Machnínem a déšť jsem pak přečkala u syna v domě. No a po dešti mě zbývající 4 km k domovu doprovodil na kole synek, nebylo to nutné, ale on prostě chtěl. Možná měl obavu že nedojedu, že mě Bertička až domů nedoveze, tak jako při stejném loňském výletě. Ještě den nekončí, tak ať dnešní srpnová středa není tak všední, toho plkání už zanechám, raději sednu na svůj pekelný stroj a než se slunko za kopec schová, projedu se....