Cesta na svatbu mého vnuka byla dlouhá ale pro mne v tom vedru díky klimatizaci v autě byla docela příjemná. Našim cílem byl Klášter Teplá a já si jako spolujezdec ubíhajíci krajinu dosyta pohledem užívala. Jak krásnou máme tu naši zem, lány zlatavé pšenice, chmelnice, pole slunečnic a roztroušené pahorky, kopce a kopečky v Českém středohoří. Taková úrodná zem, to se mi moc líbilo...Tady u nás je krajina také hezká, ale příliš průmyslová, pyšnit se můžeme lesy a horami ale o lánech obilí se nám tak akorát může jen zdát...
Jedna krátká zastávka abych si mohla "cvaknout" koberec slunečnic, pro oči opravdu pastva !
Přiznám, že jak jsme krajinou projížděli dívala jsem se, zda náhodou neuvidím také Oblík, který tu na jednom blogu vídávám. Kopec Raná jsem bezpečně poznala, tak i Oblík tam musel někde být.
Po svatební hostině v Klášteře Teplá jsem se k večeru šla areálem projít, ale úmorné vedro mi procházku zkrátilo, přesto jsem si něco málo vyfotila.
Tahle lavička pod letitou památnou lípou přímo zvala k posezení . Celý areál byl skutečně rozsáhlý, i když jsem prošla jen kousek už se po mně rodina sháněla, možná měli strach abych nezabloudila nebo vedrem někde snad nepadla ? Druhý den jsme si návrat domů o něco prodloužili, chtěli jsme se letmo podívat do Mariánských Lázní.
Prošli jsme ke kolonádě a zpívající fontáně.
Neodolala jsem a nakonec jsem si tryskající vodu ve fontáně nahrála telefonem i s doprovodem hudby. Kolem se seběhlo hodně přihlížejícich a tak jako my si to užívali. Moc se mi líbily i bohatě rozkvetlé a vzorně udržované záhony s množstvím různého kvítí, to Lázně Bělohrad kde jsem před lety léčebně byla jsou napohled proti honosným Mariánkám jako chudé příbuzné. Na tyto dva dny mi zůstane stále živá trvalá vzpomínka, aby ne, když se oženil můj nejstarší vnuk.