Něco málo k ohlédnutí...

Září nám přineslo pěkné počasí, převážně modrou oblohu, kraluje slunko, no prostě paráda !  Tak si to užívejme a přejme si ať to ještě  vydrží než přijde změna. A tak si teď připomenu malý  výlet do přírody, do míst kam bych  jak se říká  dohodila kamenem.  Ale kam bych sama z domova bohužel nedošla, ten čas, kdy bych to zvládla jsem už dávno propásla. Kdysi dávno jsem tohle místo cestou od Ještědu  navštívila, pamatuji, že se tu před domem páslo stádečko koz a v domě U Šámalů bylo v provozu občerstvení pro kolemjdoucí výletníky.  Jak to tam bývalo přívětivé , mihla se vzpomínka...

Dnes dříve pohostinné dveře už nikdo neotevře ale venku je k posezení místa dost.

Stolek z kamene stojící  na vršíčku žádnému pohledu neujde. Je od něj pěkný výhled ale bohužel do dálky bylo zastřeno.

A že to není stolec ledajaký je napsáno na jeho žulovém podstavci.

A  kolem Šámalova stavení už kozy neběhaly,  jen v ohradě podle kraje lesa jsem zahlédla dvě ušlechtilá zvířata.

Prošli jsme se po cestičce vedoucí lesem ještě kousek dál a jak jsem se tak rozhlížela zásah lidské ruky nebyl nikde znát.

Malý výlet po hřebeni táhnoucím se od Rašovky směrem k Ještědu byl vítaným zpestřením všedního dne.

Když jsme se vraceli v autě domů ještě malá zastávka  občerstvit se pitím byla přímo na Rašovce odkud je výhled na Javorník.

A na jeho vršku skrytý hradbou stromů stojí honosný Obří sud. Tak tam se  možná podívám někdy příště ...A tak sestřičko moje  dík, že jste nás s kamarádkou na tenhle společný výlet vzali.

A na závěr mého povídání tradičně něco z  výsledků mého snažení kolem domu. Stále kvetou pro radost růže, radost by přineslo i množství fíků, ale jak to tak vidím, už nedozrají ! Tak  násada množství plodů je jen pro oko zajímavá. Pálivé papričky zvonečky mi to vynahradí, jim uzrát do zčervenání zatěžko není, co s nimi udělám ? Naložím do láku, vím o někom v rodině, kdo je miluje.