Za jedním pomníčkem v podhůří Jizerských hor

 V Jizerských horách i v jejich podhůří je nespočet různých pomníčků a pamětních desek, které připomínají smutné konce lidských životů. O jizerskohorských lupičích a loupežnících se tam na mnoha místech vyprávěly pověsti. Skutečné je, že ještě kolem roku 1853 v souvislých lesích na západě Jizerských hor lupiči žili, protože procesí, která chodívala Starou poutní cestou přes Oldřichovské sedlo do Hejnic se obávala "loupežnického hejtmana" když věřící procházeli starými bučinami a houštinami kolem Emauzského obrázku a pomníčku Zabitého mládence. Malý výlet do těchto míst navrhla moje sestra a pokud to jde, tak žádnou takovou příležitost neodmítám. Šlo o takový okruh podle plánu , lesní cestou ke zmíněnému pomníčku a pak ještě  projít až k Šolcovu rybníku. 

Nebylo třeba pospíchat tak jsem se kochala krásou balvanů kolem cesty které tu jsou jako mlčenliví horští strážci po staletí v lesích rozesety.

V některých místech byly  stopy po těžení bukového dřeva, v cestě poházené pozůstatky větví, sem tam i rozježděná mokřina.

Jsme na místě u pomníčku, lepší záběr jsem přidat nemohla. 

Po dlouhá léta se nad místem jeho smrti modlily  za klid jeho duše zástupy poutníků kteří tudy procházeli k zázračné hejnické Panně Marii. Na této Staré poutní cestě přišel bezbranný učeň o život když šel z jedné liberecké továrny na Šibeničním vrchu  navštívit v Hejnicích své rodiče. Druhý den ho našly raspenavské děti, které tam byly na malinách. Ležel  hned u Poutní cesty, v jámě pod malinovým keřem, s rozbitou hlavou a smyčkou kolem krku a kapsy měl již prázdné. /převzato z knihy o Jizerských horách od autora Miloslava Nevrlého/

Pokračujeme dál směrem k rybníku, cesta se nám v terénu ztrácí, nakonec jsme ji našli a za odměnu se na mne usmály dva hříbečci kováři.

Ještě kousek a budeme  u rybníka, ale obloha se kaboní do deště.

Toto místo -  ten "jednooký" balvan mě zaujme pokaždé, tetokrát jsem k němu nevyšla, padají první dešťové kapky.

"Šolcák" sem přidávám tajemně schovaný za rákosím úmyslně, protože jsem ho tu v celé krásě na blogu už měla několikrát. Ale takhle si tam zvěčnit jednu víceletou nájemnici, to se mi ještě nezdařilo. Holt kdo umí, ten umí ! Moje sestřičko, tak ti tvůj obrázek s dovolením kradu a přidávám  za společný výlet jako bonusovou tečku.