Kdo se v těchto dnech půjde projít kolem staré liberecké přehrady Harcov tak  místo vodní hladiny uvidí jen její bahnité dno. Přehrada  byla postavena v roce 1904 podle projektu Otty Intzeho z Cách a v současnosti se stala kulturní památkou. Nyní Povodí Labe začne provádět její rekonstrukci s potřebným odbahněním.  Ze dna by mělo být vyvezeno až 26 tisíc kubíků bahna, což je

 Na závěr nedělní projížďky jsem nakonec měla štěstí,  protože jsem málem nedojela....Původně jsme chtěli jet už dopoledne po cyklostezce k Průrvě na Ploučnici, ale nejisté počasí nám plán zhatilo. Na kolech v dešti, to zrovna neláká !  Nakonec se počasí po poledni umoudřilo,

 Podzimní dny letí neúprosně vpřed a já jsem v nich v jednom kole. Šup sem, šup tam, tak mi to připadá,  a stejně hotové není vše co bych chtěla...Teď už sama vím, že  v mnohém případě je pravdou, když v důchodu někdo řekne  -  den je moc krátký, nestačí mi čas.... čím to asi bude ?  Mně je to jasné, moc dobře vím, dál už nebudu rozvádět...Prostě šup sem, šup tam,

 V podzimním povětří jsem vzhůru do oblak draka nepouštěla, ani náhodou... já měla   jiný zážitek a mnohem krásnější, než by měl ten drak !   Čtyři dny nazpátek jsem si ho užila vrchovatě a dívat se dolů na širou krajinu,  taková krása to byla a moje oči nesmírně potěšila.

 Aby případného čtenáře nadpis nemátl tak hned v úvodu sděluju, že nikam nejedu, že sedím doma a krátím si "dlouhou chvíli" jako každý rok touto dobou neobvyklou činností, možná že i bohulibou, ač vůbec nemusím..Je to něco co kdysi na venkově dělávaly naše babičky.  A ta moje mi to předala do vínku, teď mě napadá, jestli i  po mně to někdo převezme..? Nebudu předvídat,

 Přiznávám, že plnit moje předsevzetí občas vezme jiný směr. Když mi  lákavá nabídka  vstoupí do původního plánu, tak ji  neodmítám a ráda ji beru, vždyť pánem svého času jsem jen já a jen sama sobě se zodpovídám k jakým činnostem jsem svůj čas použila....V minulém týdnu

 Srpen je pryč,  září se přehoupne do druhé poloviny, letí to, letí vpřed... Další školní rok je v rozběhu a já své vnučce na cestu do druhé třídy každý den mávám od domovní branky, dokud mi z očí  v zatáčce nezmizí. To máme spolu takový ranní rituál, je rozumná a učí se být samostatná, naštěstí je škola  nedaleko. A tak se kolem pořád něco děje, že bych neměla do čeho "píchnout",

 Jen tak, na úvod mého dnešního povídání .... O děti se nejedná, to je jasné, i když právě teď se mi připomělo, že se u nás před mnoha lety čtyřčata opravdu narodila. Možná, že se v té době na některém svatebním blahopřání mimo jiné objevilo toto :  Kutnohorská čtyřčata, udivila svět, nenechte se zahanbit, mějte jich hned pět !  Před pěti týdny čtyřčata "povila" venkovní

 Zlákalo mě vyjet si k večeru na Bertičce, ale kam?  Žádné dlouhé rozmýšlení,  pojedu k Rusáku/zajatecký hřbitov z 1. sv. války/, odtud bývá  na západ sluníčka dobrý výhled. Dojela jsem a  v tichém podvečeru mě chvíle rozjímání vrátila do dětských let...kde jsou ty časy, kdy jsem kousek odtud vyrůstala a tohle místo dobře znala ? 

Vrchol Císařského kamene leží již na území města Liberec, přesto je tento kopec odjakživa "domácí horou" lidí z  Milířů a Rádla.  Roku 1778 kopec , tehdy nazývaný Špičák, v očekávání konfliktu s Pruskem obsadila rakouská armáda a vybudovala zde opevnění. Na inspekci se sem opakovaně zastavil i samotný císař Josef II. A to v květnu, červnu a září roku 1778 a naposledy ještě v