Čtyřčata.

 Jen tak, na úvod mého dnešního povídání .... O děti se nejedná, to je jasné, i když právě teď se mi připomělo, že se u nás před mnoha lety čtyřčata opravdu narodila. Možná, že se v té době na některém svatebním blahopřání mimo jiné objevilo toto :  Kutnohorská čtyřčata, udivila svět, nenechte se zahanbit, mějte jich hned pět !  Před pěti týdny čtyřčata "povila" venkovní kočka Sísa, kterou jsem si jako přitoulané kotě loni nakonec přivlastnila. Už jsem se tu o tom dříve zmínila a tak o jejich růstu chci říci pár slov. Už mají svůj "bejvák" i se svojí maminou - a jak k němu ta kočičí rodinka přišla ? To máte tak - vnuk své mladší sestře vloni venku postavil  dřevěnou boudičku s okénky, prý aby si měla kde hrát. Na zahradě je na hraní místa až až, proto většinou boudička zůstávala prázdná. " Terko, co kdybych tam koťátka přenesla, co ty na to, to by bylo dobré, nikam neutečou a Sísa může ven i dovnitř otevřeným okénkem." Po krátkém zaváhání dala souhlas, tak se  rodinka  ihned svorně zabydlela.

Mají se k světu a když je každý den s Terkou bereme z boudičky ven, je to náramná podívaná, hravé chlupaté kouličky, prostě koťata !

Máma Sísa si je hlídá, sedává na otevřeném okénku a pozoruje co se kolem děje, ale ví, že od nás jim nic nehrozí.

Dnes ještě netuší, že už žádná další koťata mít nebude, včera byla na kastraci, byl to můj nápad, snad  mi to promine. Když jsem ji ráno pohladila, dala mi najevo, že na mě nezanevřela. A  za čas její čtyřčata půjdou do světa, až ještě povyrostou....