Vzhůru do oblak.

 V podzimním povětří jsem vzhůru do oblak draka nepouštěla, ani náhodou... já měla   jiný zážitek a mnohem krásnější, než by měl ten drak !   Čtyři dny nazpátek jsem si ho užila vrchovatě a dívat se dolů na širou krajinu,  taková krása to byla a moje oči nesmírně potěšila.

Tohle letadélko se s námi vzneslo nad krajinu a nad Lužické hory chtěli jsme se podívat. Co budu povídat,stálo to za to, bylo to úchvatné !

Připojuju jenom malou "ochutnávku" této scenerie, když máš krajinu jako na dlani, silně si uvědomíš jak je zem malebná.  Viděli jsme i do Německa, hvozdy zalesněných kopců  se táhly do všech stran, protkané městy a vesnicemi, až mi to bralo dech....

také  úbočí Jizerských hor se  v plné kráse předvedlo , když s námi pilot obkroužil kolem Ještědu.

Zdálo se mi, že si pod oblohou jen tak plujeme, ale za něco víc jak půlhodinu letu jsme viděli hodně . Aby ne, ve skutečnosti jsme celý okruh letěli rychlostí až 170 km v hodině. Z letiště nad Chrastavou k Hrádku nad Nisou, viděli jsme polský Turow, německou Žitavu, pak Oybin a Jonsdorf, letěli přes Jedlovou a zahlédli Varnsdorf, stočili jsme se k České Kamenici a nad krásnou krajinou přeletěli kolem Máchova Jezera.  Viděli Bezděz,  Břehyňský rybník, Mimoň, Stráž pod Ralskem a k Ještědu se přibližovali  blíž a blíž...Ještě přelétnout nad městem a než jsme na travnatém letišti nakonec přistáli cvakla jsem si i bydliště, jestli mi ze dvora třeba někdo nahoru  nemává....

Tam nahoře bych vydržela mnohem déle, kochala bych se a kochala....Milý synku Vláďo, ty  víš proč ti  patří velký dík !