Střípky ze zářijových dní.

 Srpen je pryč,  září se přehoupne do druhé poloviny, letí to, letí vpřed... Další školní rok je v rozběhu a já své vnučce na cestu do druhé třídy každý den mávám od domovní branky, dokud mi z očí  v zatáčce nezmizí. To máme spolu takový ranní rituál, je rozumná a učí se být samostatná, naštěstí je škola  nedaleko. A tak se kolem pořád něco děje, že bych neměla do čeho "píchnout", nic na práci, nemůžu si stěžovat, té je kolem dost a dost, v první řadě hlavně venku....Naposledy jsem tu psala o koťatech, už nejsou čtyři, tři šla postupně do světa k hodným lidem, kteří o ně stáli. Poslední slíbené čeká  až si ho Irenka vezme. 

V minulém týdnu byla jeden podvečer tak nádherně zbarvená obloha, úžasná podívaná, ta  každý den není.

Také jsem se ještě jednou podívala k mojí sestře a k rybníku Zrcadlo.

 U ní ve vísce obdivuju  kmeny starých lip, co síly v sobě mají !  Kdoví, kolik let  ty stromy mají....

Byla vlastní úroda pološvestek, tak to musel být švestkový koláč z kynutého těsta, šup s ním do trouby, pak zavoněl...Nikdo mi neřekl, že mu nechutná, nezbyl ani kousek.

Úroda rajčat byla velice dobrá, ještě další postupně  ze skleníku sklízím.  Zkusila jsem i rajčata pečená, zavařit do skleniček na zimu. 

A zase kvítí, tahle bílá kráska mi  právě takto podruhé kvete. Původně  byla v jiné zahradě, kde se jí nedařilo, nebo se nelíbila, kdo ví...dostala jsem ji jako malý keřík před víc jak třiceti lety, je na stejném místě a každý rok se mi svou krásou odvděčuje,  nedám na ni dopustit, možná mě i přežije.

Bahenní ibišek plný poupat a s květy velikosti talře, dělá mi  radost, škoda, že každý květ déle nevydrží. Teď mi sestra darovala malou  sazenici stejného druhu,  v bílé barvě s malým fialovým okem uprostřed, mám dilema, najít vhodné místo, kam ho trvale zasadit.

Tuto momentku jsem si cvakla když jsme s vnoučaty koukali na pasoucí se koně. Kůň se najednou svalil k zemi, trochu se pokoulel a pak zase vstal. Tímto způsobem si asi podrbal hřbet, věděl si rady, šikula !

Také jsme se o víkendu venku trochu veselili a tak  ani pivo nechybělo. To se ví, že důvod byl a ne ledajaký !

Padesát obálek s textem a číslem  a v každé jeden malý dárek, no, co se dělo, nebudu víc nic prozrazovat.  Jen to jedno, že mému synu prostřednímu, bylo právě  PADESÁT !