Jako každý rok, zase jedu...

 Aby případného čtenáře nadpis nemátl tak hned v úvodu sděluju, že nikam nejedu, že sedím doma a krátím si "dlouhou chvíli" jako každý rok touto dobou neobvyklou činností, možná že i bohulibou, ač vůbec nemusím..Je to něco co kdysi na venkově dělávaly naše babičky.  A ta moje mi to předala do vínku, teď mě napadá, jestli i  po mně to někdo převezme..? Nebudu předvídat, ale myslím že ne, dnes už je jiná doba a něco z dávných časů už se vytratilo a nebo už se "nenosí"... Kdo se na připojený obrázek kouknul dřív než na moje prostá písmenka, tak už ví o čem je řeč.  

Tak tohle teď u mne hraje prim ! Když se zdravá spadaná jablka otlučou, začla by se kazit, tak je raději nasuším na křížaly. Při tom loupání a krájení mi hlavou letí vzpomínka na babičku Františku a živě si představuju její kostnaté prsty, jak krájí kdejaké jablko a hrušku, jak na kachlovém sporáku suší křížaly a také švestky, vaří povidla a tyto pochoutky posílá svým vnoučatům, do dalekého kraje, tam  pod Ještěd....