Během léta se u našeho domu zabydlela malá přitoulaná kočička. V krátké době zjistila, že jí tu bude dobře, že ten venkovní azyl nebude špatný... Kdyby harcovala dál, byla by sama proti sobě, když každý den v misce něco našla a venku měla úkryt před zimou. Už je naše, je roztomilá, říkala vnoučata, a aby nebyla bez jména, nazvala jsem ji Sisi. Věděla jsem, že to přijde, a už je to tady...Jaro se

Dnes je úterý, běžný den, avšak je výjimečný, tím že hýří dvojkami. Jen jednou v životě v datumu můžeme  psát jen tyto číslice - 22.2.2022    Asi mnoho lidí tento den něčím důležitým poznamená a vždy se mu v životě připomene. Někdo uzavřel  manželství, s přáním šťastné společné cesty a všeho dobrého co k tomu patří. Naopak v tento

Jizerská  50 - letos už po pětapadesáté !  A letos to klaplo,  všichni zúčastnění měli počasí jako  na objednávku. Slunko s blankytnou oblohou, dobře upravená trať, co víc si mohli přát ?  Na trase až do cíle vydržet, na běžkách v rytmu rychlosti  nepolevit a mít  dostatek sil.  V pohodlí domova jsem závod sledovala, a jako  bonus, kromě

Leden už se překulil do dalšího měsíce, ale paní Zima je letos prozatím nějak lenošivá. Své drápky ještě pořádně nevystrčila, tedy ne, že bych o to zrovna  moc stála. Včerejší ráno slibovalo trochu slunka, ale nakonec z toho nic nebylo. Tady pod kopcem sníh pomalu mizí a vodou nasycená zem se opět  obnažila. Prošla jsem zahradou a co nevidím ? Sněženky v trávníku už nesměle vykukují,

Před více jak třiceti lety:   "Kluci, když bude slunečno, skočte do sadu rozházet kupky sena, ať to stihne proschnout..." téměř jako rozkaz zněla moje slova, když jsem  to před  odchodem do práce mým synům sdělila. Jistě k jejich nelibosti, ale najevo ji nedali. Byli zvyklí pomáhat,  frfňat kvůli práci v naší rodině nebylo zvykem. Ten sad, o němž je řeč, nebyl

Zima tenkrát a dnes ? -nemíním porovnávat, jen se na chvíli vrátím do dětských let a provětrám truhlici vzpomínek. Když přišla zima a napadl sníh, na  to se děti těšily a venku bývaly jak to šlo. Žádné tablety, mobily, televize, to ani ve snu,holt doba byla jiná...V dnešní době už je kalamita, když trochu víc nasněží...Tenkrát bývaly běžně závěje přes cestu, pamatuju ty hluboké stopy, které

Hned na začátku musím uvést, že mne na rande nikdo nepozval... je to jen zážitek z rozhovoru s vnučkou, školačkou v 1.třídě. A  že to pozvání skutečně s dětskou emocí prožívala, no, to byste ji museli nejen slyšet, ale i vidět....Přišla ke mně a povídá:

"Babííí, sedíš ?" Já na to - sedím.  "Tak nevstávej a seď !" Copak se děje - ptám se já. 

V silvestrovském odpoledni jsme se společně s rodinkou mého nejmladšího syna prošli kolem vodní nádrže - přehrady Fojtka. Ta byla postavena v letech 1904 -1906, 6 km od Liberce na Fojteckém potoce, mezi obcemi Mníšek a Fojtka. Nádrž neslouží jako zásobárna vody, ale jen ke koupání a rybaření. Počasí nám docela přálo, i když bylo bez slunka, procházka spící přírodou byla příjemná a navíc bez sněhu.

Ať každý směr vámi zvolené  cesty přinese jen to dobré.....

Na Vánoce prožité v dětství se zapomenout nedá, nějaké zážitky v paměti zůstaly, i když jejich skutečná barvitost je  po dlouhé řadě let přece jen trochu setřena....O takových, jaké známe ze současnosti,  o hojnosti všeho a hromadě dárků , se nám tenkrát ani nesnilo. Vánoce bývaly celkem skromné, přesto jsme se vždycky těšili až si smrček ozdobíme a zapálíme barevné svíčky, které jsme