Únorové ráno.

Leden už se překulil do dalšího měsíce, ale paní Zima je letos prozatím nějak lenošivá. Své drápky ještě pořádně nevystrčila, tedy ne, že bych o to zrovna  moc stála. Včerejší ráno slibovalo trochu slunka, ale nakonec z toho nic nebylo. Tady pod kopcem sníh pomalu mizí a vodou nasycená zem se opět  obnažila. Prošla jsem zahradou a co nevidím ? Sněženky v trávníku už nesměle vykukují, už zasvítily bílé špičky jejích poupat, a kupodivu se kolem nich prodírají i první listy v trsech žlutých narcisů. jak se oteplilo, tak se probouzejí k novému životu. Oteplení  tomu nahrává, počasí má vrtochy, ale na to jsme  v posledních letech už  zvyklí.... To slibné ráno jsem si po delší době cvakla, a taky to, že sníh leží aspoň na kopcích, ale myslím si, že ani tam ještě není ta pravá a skutečná zima....

Foto ze 3.2.2022

Černou horu jsem si foťákem trochu přiblížila, jsou vidět mýtiny, po vykácení smrků. Bude-li nutné  v kácení pokračovat, po čase ztratí svou známou a letitou tvář.