Před více jak třiceti lety:   "Kluci, když bude slunečno, skočte do sadu rozházet kupky sena, ať to stihne proschnout..." téměř jako rozkaz zněla moje slova, když jsem  to před  odchodem do práce mým synům sdělila. Jistě k jejich nelibosti, ale najevo ji nedali. Byli zvyklí pomáhat,  frfňat kvůli práci v naší rodině nebylo zvykem. Ten sad, o němž je řeč, nebyl

Zima tenkrát a dnes ? -nemíním porovnávat, jen se na chvíli vrátím do dětských let a provětrám truhlici vzpomínek. Když přišla zima a napadl sníh, na  to se děti těšily a venku bývaly jak to šlo. Žádné tablety, mobily, televize, to ani ve snu,holt doba byla jiná...V dnešní době už je kalamita, když trochu víc nasněží...Tenkrát bývaly běžně závěje přes cestu, pamatuju ty hluboké stopy, které

Hned na začátku musím uvést, že mne na rande nikdo nepozval... je to jen zážitek z rozhovoru s vnučkou, školačkou v 1.třídě. A  že to pozvání skutečně s dětskou emocí prožívala, no, to byste ji museli nejen slyšet, ale i vidět....Přišla ke mně a povídá:

"Babííí, sedíš ?" Já na to - sedím.  "Tak nevstávej a seď !" Copak se děje - ptám se já. 

V silvestrovském odpoledni jsme se společně s rodinkou mého nejmladšího syna prošli kolem vodní nádrže - přehrady Fojtka. Ta byla postavena v letech 1904 -1906, 6 km od Liberce na Fojteckém potoce, mezi obcemi Mníšek a Fojtka. Nádrž neslouží jako zásobárna vody, ale jen ke koupání a rybaření. Počasí nám docela přálo, i když bylo bez slunka, procházka spící přírodou byla příjemná a navíc bez sněhu.

Ať každý směr vámi zvolené  cesty přinese jen to dobré.....

Na Vánoce prožité v dětství se zapomenout nedá, nějaké zážitky v paměti zůstaly, i když jejich skutečná barvitost je  po dlouhé řadě let přece jen trochu setřena....O takových, jaké známe ze současnosti,  o hojnosti všeho a hromadě dárků , se nám tenkrát ani nesnilo. Vánoce bývaly celkem skromné, přesto jsme se vždycky těšili až si smrček ozdobíme a zapálíme barevné svíčky, které jsme

Všem přátelům a náhodným čtenářům, kteří sem zabloudí -

RADOSTNÉ VÁNOCE, SPLNĚNÁ PŘÁNÍ,

V NOVÉM ROCE ŠTĚSTÍ A PEVNÉ ZDRAVÍ

V poslední adventní neděli před Štědrým dnem, v tom předvánočním shonu, jistě mnoho lidí bralo markety útokem, a jiní si neděli užili podle svého. Bylo deštivo a nevlídno, a protože k procházce do přírody to nelákalo, padl návrh syna navštívit nově zrekonstruované prostory libereckého muzea. Návrh rodina přijala jednohlasně, přiznám, že naposledy jsme tam oba byli téměř před čtyřiceti lety. To

Bylo 11.12.  tak jako dnes i sobota,  ale přesně před padesáti lety.  Zasáhla nás bolestná zpráva jako blesk z nebe, nikdo z nás to nečekal. Po celý den se mi dnes v myšlenkách ta sobota odvíjí snad hodina po hodině.... Otce jsme ráno doprovodili do nemocnice, a  po poledni nám z ní přišel smutný telegram. Náš táta byl na sebe vždycky tvrdý a v práci jako slévárenský dělník

Sněhový obrázek právě dnes vyfocený nám na výběr nedává, prostě jen hezky, tak akorát nasněžilo,tak jak to v zimě bývá. A tak čistě bílo by mohlo vydržet na celé Vánoce a  každému z nás tak dlouho, jak si sám přeje...Dvě verze na výběr - ten nadpis je zavádějící, ten se sněhem nic společného