Návštěva muzea.

V poslední adventní neděli před Štědrým dnem, v tom předvánočním shonu, jistě mnoho lidí bralo markety útokem, a jiní si neděli užili podle svého. Bylo deštivo a nevlídno, a protože k procházce do přírody to nelákalo, padl návrh syna navštívit nově zrekonstruované prostory libereckého muzea. Návrh rodina přijala jednohlasně, přiznám, že naposledy jsme tam oba byli téměř před čtyřiceti lety. To si už ani nepamatuju, co vše jsme tam tenkrát viděli a nelituji, že jsem se tam  mohla podívat v současné době. První muzeum a nejstarší v českých zemích, tu bylo založeno už v roce 1873. Pro množství sbírek užitného umění z Evropy i Asie bylo nutné vystavět samostatnou budovu.  Stavba byla dokončena v roce 1898 pod vedením německého architekta Hanse Grisebacha,  malebně skloubená typem sakrální a palácové architektury z období středověku a raného novověku.

Jen malá ukázka průčelí tomu napovídá, ale fotila jsem už za šera a v dešti. Jak je celý velký komplex skvostný tu bohužel moc vidět není. Kdo kolem muzea kdy prošel, nebo ho navštívil,  jistě mi dá za pravdu, že se Liberec právem má čím chlubit.  K významnému rozšíření sbírek došlo v roce 1904, kdy muzeum získalo kolem 2500 různých uměleckých děl z pozůstalosti známého libereckého textilního průmyslníka a štědrého mecenáše barona Heinricha Liebiega. Při prohlídce mě nejvíc zaujaly liberecké fragmenty, které jsou zaměřené na historii města a okolí,  včetně fotografické galerie. Se zájmem a v klidu,  v hezky upravených a členěných  prostorách, jsme si prohlédli bohatý soubor různých uměleckých předmětů, ze skla, porcelánu, keramiky, šperků, kovů, hodin, dřevořezeb, tapiserií, starých tisků a plakátů, nábytku a jiných oborů. Jen jsem se dívala a nefotila, ale mechanickému Metelkovu betlému jsem neodolala, v malé chvilce před jeho spuštěním do pohybu.

Betlém má 260 dřevěných figurek a při poslední restaurací prošel v letech 2014 - 2016 rukama Kamila Andrese z Třebechovic pod Orebem. Panoramatické pozadí zrestaurovala akademická malířka Milena Šoltézová. Ještě jeden obrázek jsem si neodpustila zvěčnit, a to skutečný originál rytíře s korouhví, který byl kdysi umístěn na samé špici liberecké radnice jako symbol ochrany městských práv. Na korouhvi je letopočet 1892 a rytíř, který od špice bot až po přilbici měří 2,20 m zdobil 61 metrů vysokou věž radnice až do roku 1952, kdy byl snesen, uložen do muzea a nahrazen pěticípou rudou hvězdou. Tu v roce 1990 nahradil lev,  symbol České rerpubliky . Radniční věž se dočkala původního vzhledu v srpnu 2005, kdy byla na věž umístěna věrná kopie rytíře s korouhví, dílo turnovského restaurátora Milana Zdeňka a jabloneckého uměleckého kováře Jana Milenday.

Když jsme po prohlídce vyšli ven, byla tma a pršelo a od muzea přes křižovatku jsem letmo jen tak cvakla další stavební skvost.

To bývaly lázně, dnes je tam galerie.