To je náhodička, obě jsme skončila  na stejném místě ! Já jsem si frčelo odkudsi z města a jak tak koukám, ty zase tam !  Tak trochu pokecáme, kdoví kdy nás odsud někdo vysvobodí....Ale co, nakonec je tu docela hezky, žádný kravál jak ve městě, můžem se trochu porozhlédnout, před další jízdou se nadechnout, od úmorné cesty si odpočinout. Ještě že stojíme u kraje příměstské venkovské

Stála tam, dlouhá léta, vedle železniční trati, dávala jistou práci mnoha lidem ze vsi , z města i okolí , hodně toho zažila, byla to slévárna. I můj táta v ní  poznal nelehkou práci , když tam pracoval v  jaderně. Když jsme sem v roce 1946 přišli z vnitrozemí tak jako mnoho jiných skončil v této rozsáhlé fungující fabrice, aby uživil svou rodinu. Jeho snem byla pec pekařská, ale protože

 To nám ještě chybělo, nebo také  - to tu ještě nebylo  -  tohle občas řekneme, když nás překvapí něco nečekaného  a navíc o to vůbec nestojíme... TAK TO NÁM TU JEŠTĚ CHYBĚLO  !!!  vyhrklo ze mne, když jsem v kuchyni zalévala odpolední kávu a při tom se letmo podívala oknem do zahrady.  

 Něco pravdy na tom bude, že názvy některých obcí vznikly odvozením od něčeho podobného tomu, čím se místo vyznačuje. Třeba takový Větrov, leží na návrší nad Frýdlantem a vítr, jak je mu libo, se tam bez zábran prohání.  I Zátiší má trefný název. V klínu lesa palouk u rybníka, lesácký dům, ticho a klídek. Na konci května, na malou chvíli, prostě jen tak  "na čumendu", jsme

 Jednou mě u vody na kámen posadili a řekli  mi - tak se tu žabáku měj ! 

A tak tu celé dny sedím, ba co víc, celé měsíce, jako přikovaný. Hýbat se nemůžu, na všechno kolem poulím jen oči, a jak rád bych do vody na chvíli skočil ! Hej ty tam , u té trávy

 Chtěla jsem se  projet známou cestou k lesu, moje elektrotříkolka "Bertička" už na to čeká, nechce jen tak nečinně stát, také potřebuje občas  provětrat, nesmím ji zanedbávat. Do trika jí moc nedávám, šetřím ji, aby se se mnou při jízdě neudřela, když musí vézt takový

 Na vlnách všedních dní, houpy, hou.....napadlo mě, že ve svém věku si tak pluju životem. Nic neplánuju a nespěchám a přesto mi dny letí  jak splašený kůň, a na mou duši, vůbec se nenudím. Květen se přehoupl do června, tak na vlnách všedních dní se povezu dál.....Mám čas se zastavit a posadit se, ale sedět jen nečinně, to moc neumím.Jo, včera jsem seděla pod altánem a z velké hromady

 Kdo se neumí radovat i z maličkostí? Takový člověk na světe jistě není, každému z nás život přinese radostí, stačí si to uvědomit...A já měla radost velikánskou když jsem zjistila, že náš ořech kvete !  Jistě si řeknete, bóže, žádný zázrak, co je na tom divného, taková banalita ! Ale já se raduju jako malé dítě, co je nadšené z něčeho, co si moc a moc přálo, a to přání je konečně splněno.

Jaro je krásné ! Přináší pohlazení na duši a pastvu pro oči, stačí se jen dívat a všechnu tu krásu vnímat...Je polední čas a slunko mě zahání do stínu a k malému odpočinku, tak tu chvíli věnuju psaní abych si uložila pár prchavých zážitků. Při pohledu na bohatě rozkvetlou jabloň u našeho

Od mé nejmladší sestry mi přišel email s obrázkem, který mě zahřál u srdce...Sestřičko, věřím, že  se zlobit  nebudeš. když tvá slova zveřejním.

Zase po roce mě těší pohled na tuto kvetoucí třešeň. Úplně od začátku ji vypěstoval náš tatínek a pak jako