Na vlnách všedních dní, houpy, hou.....napadlo mě, že ve svém věku si tak pluju životem. Nic neplánuju a nespěchám a přesto mi dny letí jak splašený kůň, a na mou duši, vůbec se nenudím. Květen se přehoupl do června, tak na vlnách všedních dní se povezu dál.....Mám čas se zastavit a posadit se, ale sedět jen nečinně, to moc neumím.Jo, včera jsem seděla pod altánem a z velké hromady právě ostříhané meduňky jsem poctivě otrhávala listy na sušení a hlavou mi, jako vždy, běžely různé myšlenky. O tom, co jsem před lety všechno zvládala, a co teď ? Škoda mluvit...stáří se oblbnout nedá.....Ruce jsem na chvíli nechala v klídku a oči přivřela do zasnění. Tedy ne proto, že by se mi zrovna chtělo spát, chtěla jsem si bez myšlenek vychutnávat všechny zvuky kolem, ptačí cvrlikání a tekoucí pramínek vody do jezírka, mít v duši klid, houpy, hou, na vlně všedních dní.....Ještě dám nakouknout do naší zahrady a pak jdu do boje se mšicemi, doufám, že babským postřikem je zaženu, chcete vědět čím? Výluhem z kopřiv a kapradí, snad se mi to podaří.
