Přiznávám, že plnit moje předsevzetí občas vezme jiný směr. Když mi  lákavá nabídka  vstoupí do původního plánu, tak ji  neodmítám a ráda ji beru, vždyť pánem svého času jsem jen já a jen sama sobě se zodpovídám k jakým činnostem jsem svůj čas použila....V minulém týdnu

 Srpen je pryč,  září se přehoupne do druhé poloviny, letí to, letí vpřed... Další školní rok je v rozběhu a já své vnučce na cestu do druhé třídy každý den mávám od domovní branky, dokud mi z očí  v zatáčce nezmizí. To máme spolu takový ranní rituál, je rozumná a učí se být samostatná, naštěstí je škola  nedaleko. A tak se kolem pořád něco děje, že bych neměla do čeho "píchnout",

 Jen tak, na úvod mého dnešního povídání .... O děti se nejedná, to je jasné, i když právě teď se mi připomělo, že se u nás před mnoha lety čtyřčata opravdu narodila. Možná, že se v té době na některém svatebním blahopřání mimo jiné objevilo toto :  Kutnohorská čtyřčata, udivila svět, nenechte se zahanbit, mějte jich hned pět !  Před pěti týdny čtyřčata "povila" venkovní

 Zlákalo mě vyjet si k večeru na Bertičce, ale kam?  Žádné dlouhé rozmýšlení,  pojedu k Rusáku/zajatecký hřbitov z 1. sv. války/, odtud bývá  na západ sluníčka dobrý výhled. Dojela jsem a  v tichém podvečeru mě chvíle rozjímání vrátila do dětských let...kde jsou ty časy, kdy jsem kousek odtud vyrůstala a tohle místo dobře znala ? 

Vrchol Císařského kamene leží již na území města Liberec, přesto je tento kopec odjakživa "domácí horou" lidí z  Milířů a Rádla.  Roku 1778 kopec , tehdy nazývaný Špičák, v očekávání konfliktu s Pruskem obsadila rakouská armáda a vybudovala zde opevnění. Na inspekci se sem opakovaně zastavil i samotný císař Josef II. A to v květnu, červnu a září roku 1778 a naposledy ještě v

 Aby nadpis někoho nezmátl - nedívala jsem se do zrcadla, to bych nic hezkého nespatřila... ale příjemnou chvíli jsem věnovala pohledu na Zrcadlo, což je rybník v jedné malé vísce u Kopidlna. Při návštěvě u mé sestry ho vždy pohledem pohladím...

 To bych nebyla já, abych se nechlubila ! Vím, že vychloubání je blbá vlastnost.... to moje dnešní "chlubení" je jen projevem radosti nad výsledkem mého snažení. Rok co rok se to opakuje, naseju semínka, starám se a opečovávám, a tak dál, a tak dál...co to přináší, nechci podrobně popisovat, kdo to zná, tak sám dobře ví.....

 Koš plný hub to bývá nadělení, ale o houbách dnes nebude řeč. V lese je sucho, tak nerostou...V naší kůlně máme  proutěných košíků v různých velikostech několik a tenhle, co většinou nečinně jen tak v regálu leží,  najednou našel uplatnění.  Zalíbil se venkovní kočce Sisině, o které už jsem letos v květnu psala, jak se s prvními provomájovými koťaty objevila  v slepičí

 Jen co se rozednilo  měsíc končil své noční putování a rychle mizel za hradbou lesů, bylo jasné, že bude krásný slunečný den.

A také že byl, oboha bez mráčku, co si přát víc ?

 Naše rodinka se vydala na lesní maliny, které uzrály v kopci nad karlovským nádražím. Byla jsem s nimi ale do kopce jsem se nedrápala, v klídku jsem se kousek prošla a pokoukala cestou bučinami. V těchto místech jsem už dlouho nebyla ale vzpoměla jsem na to, jak jsme na této cestě několikrát, kdysi dávno v dětství, byli s rodiči.