Ať každý směr vámi zvolené  cesty přinese jen to dobré.....

Na Vánoce prožité v dětství se zapomenout nedá, nějaké zážitky v paměti zůstaly, i když jejich skutečná barvitost je  po dlouhé řadě let přece jen trochu setřena....O takových, jaké známe ze současnosti,  o hojnosti všeho a hromadě dárků , se nám tenkrát ani nesnilo. Vánoce bývaly celkem skromné, přesto jsme se vždycky těšili až si smrček ozdobíme a zapálíme barevné svíčky, které jsme

Všem přátelům a náhodným čtenářům, kteří sem zabloudí -

RADOSTNÉ VÁNOCE, SPLNĚNÁ PŘÁNÍ,

V NOVÉM ROCE ŠTĚSTÍ A PEVNÉ ZDRAVÍ

V poslední adventní neděli před Štědrým dnem, v tom předvánočním shonu, jistě mnoho lidí bralo markety útokem, a jiní si neděli užili podle svého. Bylo deštivo a nevlídno, a protože k procházce do přírody to nelákalo, padl návrh syna navštívit nově zrekonstruované prostory libereckého muzea. Návrh rodina přijala jednohlasně, přiznám, že naposledy jsme tam oba byli téměř před čtyřiceti lety. To

Bylo 11.12.  tak jako dnes i sobota,  ale přesně před padesáti lety.  Zasáhla nás bolestná zpráva jako blesk z nebe, nikdo z nás to nečekal. Po celý den se mi dnes v myšlenkách ta sobota odvíjí snad hodina po hodině.... Otce jsme ráno doprovodili do nemocnice, a  po poledni nám z ní přišel smutný telegram. Náš táta byl na sebe vždycky tvrdý a v práci jako slévárenský dělník

Sněhový obrázek právě dnes vyfocený nám na výběr nedává, prostě jen hezky, tak akorát nasněžilo,tak jak to v zimě bývá. A tak čistě bílo by mohlo vydržet na celé Vánoce a  každému z nás tak dlouho, jak si sám přeje...Dvě verze na výběr - ten nadpis je zavádějící, ten se sněhem nic společného

Advent je v plném proudu a vlády už se ujal prosinec. Ve chvíli, kdy mu žezlo předával končící listopad napadlo trochu sněhu, svitla naděje, že Vánoce budou bílé, tak jak by měly být.  Pouze jeden den zdobil sníh větve stromů, pouze jeden den se  pod bílou lehkou deku zem schovala.

Myslím si, že kdyby se nám ji podařilo chytit, že by se našla dobrá duše, která má kočky ráda,  měla by fajn společníka, i když chlupatého, a to poněkud více...Kde se vzala, tu se vzala, v období babího léta se tu jako kotě objevila. Chodila k našim osmi slípkám do výběhu a na kuchyňských zbytcích s nimi hodovala, v klídku  svorně pospolu..."Ne abyste ji začali krmit, zvykne si tu

Toto období mi přináší smutek, a to už po mnoho let..  Nesu ho v sobě s velkou  tíhou, kterou se snažím navenek skrýt. Jen  máma, co  ztratila syna, tak jako já, ta sama ví,  jak trvale silná ta bolest je. Nejdřív v očekávané chvíli, plná radosti, ale  v pomíjivých  bolestech jsem porodila své první dítě , a pak  po čtyřiceti letech,  řízením krutého

Ještě to tyhle trnité krásky nevzdaly, jakoby svými posledními listopadovými květy chtěly zimu oddálit...

Brání se studenému času a mlhavým dnům,