Předvánoční čas.

Advent je v plném proudu a vlády už se ujal prosinec. Ve chvíli, kdy mu žezlo předával končící listopad napadlo trochu sněhu, svitla naděje, že Vánoce budou bílé, tak jak by měly být.  Pouze jeden den zdobil sníh větve stromů, pouze jeden den se  pod bílou lehkou deku zem schovala. Přišly drobné kapky deště a oteplení, paní Zima se jen rozhoupává,  v plné síle se jí  asi ještě vládnout nechce. Ne, že by mi to  nějak moc vadilo....Předvánoční úklid a pečení cukroví stále dodržuju, ale už to tak nepřeháním jako kdysi. Letos mám upečeno pouze sedm druhů, zbývá ještě slepit,  nazdobit a šmytec !  Možná se překonám a upeču i vánočku. Kde jsou ty časy když jsem jich pekla vždy pět...To byl vždy  obřad -  můj muž  se pokaždé zapojoval a  při zadělávání těsta dohlížel na přesném dávkování ingrediencí, na správném vykynutí a  mně samotné náleželo řádné upletení každé vánočky, a to z devíti pruhů. Na to mi zůstaly už  jenom vzpomínky...a až  s rodinkou syna usedneme na Štědrý den  ke slavnostní večeři , bude jako dřív,  prostřeno pro šest lidí...

Poslední letošní pozdrav mých růží, už pod sněhovou čepičkou.

Na obloze dnes vykouklo za oknem  trochu modré, škoda že  jen na malou chvíli.  Také vám tu představím našeho mazlíka kočičáka. Je mu hej jak si  hoví  v klídku u letáků, možná si je prohlížel, kdo ví...

Tady chuděra ještě netušil co ho za pár dní čeká. Včera byl na kastraci, přesto naštvaný na nás není, a jako dřív velice rád přijímá každé naše pohlazení.