Sváteční říjnový den byl jako malovaný, slunko  lákalo ven , tak jsem  synovu nabídku k výletu  přijala s radostí. Jupííí, můžu se zblízka podívat do míst, kde jsem ještě nikdy nebyla, když to jde, to si ujít nenechám....Ti moji kluci na svou mámu myslí, moc dobře vědí, čím mě potěší.... U nás bylo ten den dost větrno, ale když jsme dojeli poblíž cíle a vystoupili z auta, to byla

 Mám ráda probouzení jara, mám ráda i čas podzimní. Když přijde babí léto , poté se barevnost přírody  postupně mění. Když je obloha blankytná a ne smutně šedá, když nejsou mlhy a častý déšť, když  poslední  kvítí první nedočkavý mrazík nespálí, když  studený vítr zlátnoucí šat stromům divoce neserve, když  dolů slunko přátelsky shlíží, to je ten pravý podzim, co mívám

"Mamko, ve čtvrtek odpoledne tě vezmu na tajný výlet, neboj, bude to po rovině, to dáš", oznámil mi můj nejmladší syn. Nabídku vítám, svou zvědavost potlačím a kam že to bude se neptám. V ten den, poslední zářijový, bylo hezky a z domova jsme se za  utajeným cílem vydali o čtvrté odpoledne.