Myslím si, že kdyby se nám ji podařilo chytit, že by se našla dobrá duše, která má kočky ráda, měla by fajn společníka, i když chlupatého, a to poněkud více...Kde se vzala, tu se vzala, v období babího léta se tu jako kotě objevila. Chodila k našim osmi slípkám do výběhu a na kuchyňských zbytcích s nimi hodovala, v klídku svorně pospolu..."Ne abyste ji začali krmit, zvykne si tu
Toto období mi přináší smutek, a to už po mnoho let.. Nesu ho v sobě s velkou tíhou, kterou se snažím navenek skrýt. Jen máma, co ztratila syna, tak jako já, ta sama ví, jak trvale silná ta bolest je. Nejdřív v očekávané chvíli, plná radosti, ale v pomíjivých bolestech jsem porodila své první dítě , a pak po čtyřiceti letech, řízením krutého
Ještě to tyhle trnité krásky nevzdaly, jakoby svými posledními listopadovými květy chtěly zimu oddálit...
Brání se studenému času a mlhavým dnům,
Dnes nic hezkého k vidění, je ubrečený listopad, prší a prší...Ještě včera vyšel den podle mého přání, jako na zakázku, cestou k zubaři a i na třetí dávku vakcíny. Všechno šlo jako na drátkách a nikde nebylo žádné zdržení. Chtěla jsem dnes shrabat spadané listí , už na stromech nezbylo nic, můj plán mi zhatil déšť. Ale řekli mi včera - nedělat dva dny nic těžkého, asi proto leje čím
Vskutku to může být ďábelský "požitek", když si nechtíc pomnete přihmouřené oko hned poté, když jste z keřů tyto papriky otrhali a potom si hned důkladně neumyli ruce. Někdy se stačí nad jejich hromádkou z plných plic nadechnout...nebo jen štipeček ochutnat ! Ne že bych je měla ráda, ale ráda kdeco seju, ráda sázím, ráda sklízím, a
Sváteční říjnový den byl jako malovaný, slunko lákalo ven , tak jsem synovu nabídku k výletu přijala s radostí. Jupííí, můžu se zblízka podívat do míst, kde jsem ještě nikdy nebyla, když to jde, to si ujít nenechám....Ti moji kluci na svou mámu myslí, moc dobře vědí, čím mě potěší.... U nás bylo ten den dost větrno, ale když jsme dojeli poblíž cíle a vystoupili z auta, to byla
Mám ráda probouzení jara, mám ráda i čas podzimní. Když přijde babí léto , poté se barevnost přírody postupně mění. Když je obloha blankytná a ne smutně šedá, když nejsou mlhy a častý déšť, když poslední kvítí první nedočkavý mrazík nespálí, když studený vítr zlátnoucí šat stromům divoce neserve, když dolů slunko přátelsky shlíží, to je ten pravý podzim, co mívám
"Mamko, ve čtvrtek odpoledne tě vezmu na tajný výlet, neboj, bude to po rovině, to dáš", oznámil mi můj nejmladší syn. Nabídku vítám, svou zvědavost potlačím a kam že to bude se neptám. V ten den, poslední zářijový, bylo hezky a z domova jsme se za utajeným cílem vydali o čtvrté odpoledne.
Nový start jsem si odpískala a věřím, že na další trati už neškobrtnu o vůbec žádnou překážku. Trochu psát a trochu fotit, to mne baví stále, proto tady mezi vámi budu zase dále...