irena: Abych byla upřímná, pláču, pláču každé ráno, když vykouknu z okna. Zmrzly srdíčka napadrť, zmrzly poupata azalek, zmrzly brambory, které mi začaly klíčit, prostě nic, příroda nám sice ukázala jak by mohla být štědrá, ale nevážíme si ji, tak si všechno vzala a nenechala nám nic. Stromy, pomrzly květy, pomrzly už i holičky na špendlíkách. Co zrovna tobě budu povídat.