Tajný výlet pro babičku....

 Ani mě nenapadlo abych vyzvídala na jaký nedělní výlet mě rodinka zve.  Stačila mi jenom vyřčená věta - vezmi si foťák, bude se ti to tam líbit ! Sedím si pohodlně v autě a při jízdě krajinou mimo dálnici se kochám okolím,upravenými vesničkami a přírodou a v duchu přemýšlím kde asi bude náš cíl. Nechám se překvapit, přeju si nějaký kout naší krásně země, kde jsem ještě nebyla. Ať jsem trochu v obraze tak cestou sleduju ukazatele, možná mi některý napoví. Za Turnovem míjíme žlutě kvetoucí lány řepky, všímám si i kvetoucích stromů a keřů, mé oči si užívají, prostě měsíc květen je za hezkého počasí skutečně nádherný. Když jsem podruhé zahlédla  označení jednoho místa, tak mě to trklo, jo, tam asi míříme, to bude ono ! Už jsem to nevydržela a prohlásila - Zvířetice !  Tak je po tajemství,  babča  už to uhodla - řekla na to   s úsměvem snacha.

Zvířetice jsem znala jen z obrázků  proto jsem ráda, že jsem je mohla navštívit. Vystoupali jsme  na návrší a prošli kolem dochovaných  ruin historického sídla.

na horním záběru je torzo bývalé kaple

Zvířetice mají bohatou historii. Původní gotická pevnost tu vznikla už před rokem 1287. Mocný hrad nechal údajně postavit  Zdislav, syn legendami opředené léčitelky svaté Zdislavy z Lemberka. On i jeho četní potomci se později nazývali páni  ze Zvířetic a zůstali zde do roku 1504. Po nich se hradu ujali Vartenberkové  a hrad přestavěli na renesanční zámek. Po roce 1623 ho získal mocný rod Valdštejnů a ti zde nechali postavit barokní kapli. Ve druhé polovině  17. a v 18. století celý objekt sloužil už jen správě panství  jako sídlo vrchnostenských úřadů. Roku 1693 zámek vyhořel ale byl ještě opraven. Avšak v roce 1720 po zásahu blesku a ničivém požáru byl pak definitivně opuštěn. V dalších letech už jen chátral a postupně byl rozebírán na stavební materiál. Naštěstí se v pozdějších dobách našel zachránce -  svazácké hnutí Brontosaurus a díky němu došlo k menším opravám a zakonzervování. Od roku 1967 je zřícenina zámku nedaleko Bakova nad Jizerou chráněna jako kulturní památka.

Je zachována původní studna, prý přes 40 metrů hluboká. Je zabezpečena pevným sítem, je bez vody ale na její dno vidět nebylo.

Mrzelo mne, že jsem se nemohla rozhlédnout  po okolí z věže, která má jednu stranu stěny částečně zachovanou a otevřenou částí vede až nahoru úzké točité schodiště. Naši tam vylezli a rozhlédli se  i za mne,  a já jim  na oplátku aspoň zamávala.... Až mě rodinka zase někdy vyzve - vezmi foťák a jedem na výlet -  to s radostí uvítám a neodmítnu....