Dva květnové dny, dvanáctého a třináctého, letos byly v rodince mého nejmladšího syna nevšední.... Syn dovršil 45 roků a hned nato 15 let jeho synek prvorozený. ... V rámci společné oslavy jsme mimo jiné byli pozváni na bowling. Tu kouli se třemi otvory pro prsty jsem už v rukou měla, ale už je to docela dávno ale na ten pocit v soutěžení jsem přesto nezapoměla. A tak jsem pozvání na sportovní klání neodmítla, vždyť to tak náročné není , jen vzít kouli správně do ruky , trošku se předklonit a a poslat ji po dráze až na samý konec kde čeká deset kuželů už připravených... Bylo nás dohromady 12 hráčů na dvou drahách, i další dráhy byly obsazené a kolem všeho hlučno a vítězná jásání, prostě živá atmosféra co k soutěžím patří. Věřte, nevěřte, dost se mi dařilo. Ty dvě hodiny utekly jako voda, ještě dál bych hrát vydržela. Hrály i děti, a že jim to šlo, všem se to líbilo, bezvadné pobavení ! Třeba někdy příště budeme pozváni, nebo co kdybych si " na triko" pozvání vzala zas na oplátku já ? Pročpak ne, klidně, až se dožiju kulatin, ale žádný spěch, ještě je čas...! Ale budu to mít na paměti, vážně, do větru nekecám....
