Jarní Opičák po dvou letech

 Mezi letištěm a nákupní zónou Sever se nachází menší lesík zvaný Opičák. Kdo do něj vstoupí octne se v tajuplném prostředí. Právě v tomto jarním období je nejzajímavější  projít se po pěšinkách mezi letitými stromy  ponechanými osudu, mezi dřevinami vzrostlých z náletů, už oděných  do svěží zeleně a zastavit se u několika Nebeských rybníčků za doprovodu radostného cvrlikání ptactva v korunách okolních  stromů.  Včera jsem se tam po dvou letech opět  ve stejný čas podívala, prošla se dostupnými místy a "odnesla " jsem si důkaz o tom, že se mnoho nezměnilo, že si lesík záměrně žije bez většího zásahu lidské ruky, tak jak je mu předurčeno. K jedné změně přece jen došlo -  za malou už zchátralou ptačí pozorovatelnu byla postavená nová, a u ní přibyly dvě hezké dřevěné lavičky. A  tlející ležící torzo silného kmene starého černého topolu se za dva roky rozpadlo k nepoznání. A neznámým vandalem   počmáraná informační tabule o celém biotopu tohoto místa byla nahrazena novou, tak snad ji zas někdo neponičí aby se z ní návštěvník  mohl o tomto lesíku dozvědět více. Jestli někdo o to stojí, může se v obrázcích projít se mnou....

Ptačí pozorovatelna.

Pro porovnání jak pracuje "zub času"  - na horním záběru už  téměř rozpadlý kmen černého topolu, spodní obrázek jsme si cvakla před dvěma lety