Májový čas.

Tak jako dříve, tak i dnes jedna prvomájová tradice nezmizela, a to je políbení pod rozkvetlou třešní. K tomu postačí třeba jen kvetoucí větévka pokud není třešňový strom v dosahu. To už si pánové jistě poradí, všichni ti, bez rozdílu věku co své milé chtějí potěšit. Heč, také jsem dostala pusu pod snítkou plnou kvítků, na mou už stařeckou tvář, a to  od mého syna. Počasí přálo, a já první máj  "slavila" tak trochu po zahradnicku, takhle já prožila první květnový den. Při chvilce posezení na sluníčku mi hlavou běžely vzpomínky na staré dávné časy...Když jsem byla ještě malá holka  na ten den  jsem se vždy těšila. Nechodili jsme s rodiči do prvomájového průvodu ale jenom "na čumendu" , podívat se na nazdobené alegorické vozy, které průvod provázely. Po letech se moje nadšení změnilo, přišel čas kdy se zůčastnit pochodu v organisovaném průvodu  někde stalo být téměř povinné. Pamatuji jak to můj zaměstavatel  hlídal a sledoval, aby mu nikdo neunikl a za neúčast aby se jeden zpovídal....Alegorické vozy byly ty tam, to už žádná podívaná nebyla. Každý kdo mohl co nejdřív zdrhnul za něčím smysluplnějším.   1.MÁJ - svátek práce si dnes každý z nás už jinak užívá, slavit ho jde všelijak, i bez těch dřívějších průvodů.