I když jsem byla pomlázkou po "zadeli" pohlazena, mladické síly jsem nenabyla, ba naopak, každý další rok se mi ve všech těch přípravách pro pohodové svátky zdá obtížnější...Nějak jsem si na bedra naložila, upekla beránka, mazanec a obarvila kupu vajíček. Zvládla jsem i sváteční svíčkovou pro devět lidí ke stolu a že si všichni pochutnali dostala jsem pochvalu. Pondělní počasí se vydařilo, zato dnes , žádná sláva, proti včerejšku pořádný skok dolů. A že jsme byli tak pěkně pohromadě vyzval mě po obědě můj nejmladší syn k projížďce. "Máš nabitou Bertičku ? - chceme se projít mohla bys s námi ven. " Já na to - nevím, od nového roku jsem na ní neseděla, baterie bude jistě vybitá. "Mamko, hledáš výmluvy, že se ti nechce, viď ? " Tak to tedy ne, hochu můj, já pojedu, ale nevím jestli vůbec někam dojedu ! "Nevadí, zpátky od lesa je to z kopečka, to samo pojede a když tak tě domů dotlačíme." Dopadlo to pohodově, Bertička mě bez problémů povozila a já jsem si to užila !
Tenhle lesní potůček běží z ještědské stráně dolů do vsi, ještě má před sebou další cestu než se vlije do Nisy.
Nakouknutí mezi stromy.
Kolem lesní cesty na mnoha místech kvetl devětsil.
A těch sasanek všude kolem, prosté kvítí a věrné společnice jara.
Pokaždé když se v těchto místech octnu, fotím tenhle strom, na stromy mám úchylku
A jeden autoportrét, jak jsem se bezvadně projela
