Včera byla Škaredá středa a podle lidové pověry, že pokud se lidé v tento den na sebe škaredí,tak se škaredění nezbaví po celý rok. Navzdory pověře jsem se škaredila, ne na druhé, ale jen na sebe...Dnešní Zelený čtvrtek nás přivítal opět mrazivým ránem tak jak v předchozích dnech. A jak ojíněnou střechu našeho altánu začaly zahřívat paprsky slunka hned z ní vzhůru k modrému nebi stoupala lehká kouřová pára. Prokřehlé narcisy dostaly mrazivou ťafku už po několikáté, nejdřív byly pod sněhem, potom i v mrazu, trpěly ve velkém nočním chladu a hlavičky květů ležely smutně svěšené až u země. A pokaždé v sobě našly sílu, napadá mě, že by mi občas mohly být příkladem...
A čemeřice, ta se také nedá ! Ani tu jen tak nějaký mrazík neskolí.
První dubnové pondělí a ranní pohled z okna na dominantu nad krajem ... I když je jaro, brrr, být tam nahoře, asi bych tam zmrzla !
Ale po dlouhých šedivých dnech , koho by netěšila ta modrá nad hlavou ?
A i dnes je krásně modrá, tak ať nám taková přes celé svátky vydrží
Pohodové Velikonoce vám všem
