Nadělení za oknem.

 Předpověď počasí na ten den vyšla do puntíku. Silný vítr zaháněl do všech koutů a skulin sněhové vločky a kdybychom mu dokořán otevřeli domovní dveře, vtančil by dál.  Okno na ranní provětrání otevřít nebylo možné, natož  něco za ním uvidět...

Ale hned druhý ale už slunečný den, když jsem pro naši rodinku vařila nedělní oběd, letmo jsem se  přes stejné okno podívala, co to spatřím na stříšce dřevěné  boudy?

 Kožešinovou čepici pro obra s velkou hlavou ?  Trochu podobnou těm, co některé  ženy v dřívějších dobách  nosily v mrazivých zimách.. Tehdy taková čepice byla módní a skutečně hřejivá, i já takovou měla. Byla ze stříbrné lišky, ale už je to dávno, už ani nevím kam se poděla.... Na tu chlupatou hromádku jsem chvíli civěla než   se nakonec pohnula ....

.

Síso, chlupatice, já o tobě vím, počkej chvíli do misky ti přinesu....