Ohlédnutí.

 Dnešní den je jako každý jiný, přesto nám 8. březen něco připomene, jak komu a jak kde..... Nám ženám, by ho mohlo sluníčko aspoň trochu projasnit ale jako terč zůstalo na obloze za šedou oponou skryto. Na zem, místo slunečních paprsků se snášel sníh, během dne pak společně s drobným deštěm.  To mi ale při mé dnešní činnosti nevadilo. Rozsázela jsem si v teple domova vzešlé papriky a připravila zeminu na vysetí rajčat a tím zahájila svůj každoroční pěstitelský "maratón".  Také jsem si v myšlenkách připoměla dávné časy spojené s tímto osmým březnovým dnem. Tak sem dám malé ohlédnutí, jenom pár střípků ze vzpomínek. Kdysi se MDŽ věnovalo více pozornosti než v současné době, dříve mnohde tento svátek slavili bujaře i muži, ve společnosti žen, těch co domů za dětmi a rodinou nespěchaly. To vím jen z doslechu, žádné takové merendy jsem se nikdy nezůčastnila. Ale pamatuji jak nám vždy někdo z vedení přišel popřát na pracoviště, v ruce jednu květinu pro každou z nás. Karafiátem se přece nic nezkazí, tím vám "soudružky" děkujem za práci a že tu na světě s námi jste. Jo, kecala bych, že jenom karafiát, jednou jsme dostaly každá květovaný ubrus na kuchyňský stůl, dosud ho mám, že bych ho schovávala  z nostalgie ? Jednou to byl ručník, jindy utěrka, v domácnosti věc potřebná, ale jednou to byl malý hedvábný šáteček zelené barvy, na víc podobných dárků z pracoviště si už nevzpomínám...

A poslední ohlédnutí je na obrázku.  To je dnešní ráno, a jak je patrné, zimě se odsud nechce, pořád vzdoruje....