Dobrá rada...

 Nevadí, že vám do sedmdesátky zbývá ještě hodně času, že je to vzdálená hudba budoucnosti, naštěstí si to asi neumíte ani představit....A navíc, v takovém věku ?  -   nevím  zda by taková rada byla úspěšná...Možná se některý stařík  cítí jako mladík a chce světu ukázat, že na to ještě má. Takový jistě nepřizná, že ho někde něco bolí.  Hrdě hlásí že to dělá pro zdraví. Nechci křivdit otužilcům, kteří tomu holdují, nechci říkat -to jsou blázni -   před odvahou smekám ! Už jste něco podobného na vlastní kůži zkoušeli ? Já ne, já ne.... Ale přece jen, vzpomínám si, to už je tak dávno, dlouhá šňůra let...Jen tak, z hecu jsem se vsadila, že bosá dojdu čerstvým sněhem před sousedův dům. Jo, tenkrát  jako střela letěla jsem, tam a zpátky,  abych sázku vyhrála. Tak mě teď napadá, jak by to dopadlo kdybych to zrovna teď, pod rouškou noci , ještě jednou zkusila ? - to by byla moje smrt...!  Jako  střela bych vylétnout nezvládla a než bych  jen k naší brance pomalu dopajdala, už by mi rychlou volali....Ten bláznivý nápad ihned zamítám, sníh není tak běloučký, a navíc se začal mísit s dešťovými kapkami.

V dětství mi vůbec nevadilo skákat do sněhových závějí, nejlepší bylo  když byly nadýchané jak prachové peřiny. No jasně, že nazí jsme při tom nebyli , ale i tak nás  při takovém dovádění záblo a domů jsme se všichni  vracívali pořádně promrzlí. Tenkrát oteplováky a hřejivé bundy  žádné nebyly, o nich se nám ani nezdálo,  současný moderní  komfort byl tehdy ještě v dálavě...

Pro dnešní inspiraci jsem si ten obrázek bez dovolení vypůjčila . Napadá vás jak se asi ten hrdina po sněžné "léčbě" cítí ? Možná i ledovou vodu si vyzkoušel, nevím, já u toho nebyla....

.