Hned je veseleji....

 Hurá, konečně se po dlouhé době ukázalo slunko !  To je hned na duši veseleji když se na nebi těžká tmavá šeď projasní modrou. Hurá, hurá, ale mělo by napadat i trochu sněhu, leden už frčí druhou půlkou, přitom se lednu vůbec nepodobá, trávník se jak na jaře zelená....Jak si v tomhle zmatku příroda poradí ? Když je prý hojný sníh v lednu, málo vody v dubnu bývá. Do března ještě čas, ale nechtěla bych aby se tohle další rčení do puntíku vyplnilo - březen, za kamna vlezem a duben, ještě tam budem....Zbytečná polemika, nic nám nezbývá jiného, než nechat se překvapit. To dnešní slunko za to může, že mě přepadlo nutkání abych pár semínek zasela. Probrala jsem semínka z paprik a rajčátek z loňské úrody a ejhle, objevím ještě sáček semínek hlávkového salátu odrůdy Batavus. Leden -  vhodná doba k jeho vysetí do skleníku, tak žádné váhání a šup, už tam je ! Vidina křehkého čerstvého salátu mě popohnala a k tomu mě nakoplo hlavně to sluníčko. Jo, a pak přijdou na řadu papriky, ještě počkám do února, ty budou klíčit  doma a pomalu sílit, než půjdou v květnu za salátem. A také rajčata přijdou na řadu...každý rok se tohle opakuje, tuhle činnost mám  pod kůží zarytou a nechci se jí ještě vzdát, ale jako dřív to stejné není, co naplat, k mé nelibosti , čím dál víc už pokulhávám a na to nemám lék......