Prvomájové překvapení.

Nepřekvapily mě první květy na slivoni, počasí přálo, aby se poupata rozevřela.  Když jsem kolem dnes prošla  už to na kvítkách bzučelo, jak se ta hmyzí čeládka snažila.  I vosu to odkudsi vytáhlo ven, kolem jen prolétla a někam zas zmizela. Květen mám ráda, zeleň je v rozpuku, zas nabírá sílu do života, v tento čas, už od pradávna, rok co rok...

Ke kvetoucí slivoni, k rozkvetlé mahonii,narcisám, tulipánům a petrklíčům, k poupatům bergenie, k poupatům kvetoucích dřevin a všemožného na zahradě kolem domu mě v prvomájový podvečer čekalo jedno překvapení. Šla jsem se podívat do kurníku, zda není v kukani vajíčko, aby ho nové mladé slípky náhodou nerozmáčkly až si tam na noc vlezou, protože na hřady ještě sedat neumějí. Rozsvítím si, abych lépe viděla, a koukám, že v kukani je do kupičky nahrnutá podestýlka. Sehnu  se a podívám se důkladněji, vejce žádné ale z kupky na mě zasvítily oči kočičí. A jéje, Sisina ! Malá číča, co se loni na zahradu jako kotě   přitoulala,  mně se jí pak zželelo,  a že dostala něco k snědku, tak už tady zůstala. I to jméno jsem jí dala když   k našim slípkám do výběhu  pravidelně chodila. A jak už to chodí, než přišel máj, nějaký kocour za ní zabrousil ,  dál už nic rozvádět nemusím....Chytrá je Sisina, dobře si vybrala kam nám tohle prvomájové překvapení nakonec nadělí.

Hromádka v rohu kukaně - tři malá, ještě slepá koťátka, ale ozývat se už umějí.