Pryč od starostí...

Od toho zrádného ohně v našem domku uplynul měsíc. Jeho ničivé následy postupně mizí, ale ještě jim konec není. Normálně bydlíme , všechno funguje, ještě hodně svépomocné práce čeká při opravách v nebytových prostorách.  Dávno jsem poznala, že i moje snacha umí přiložit  k dílu obě své šikovné ruce, nechci tu na ni pět chválu, ona moc dobře ví, že ji mám ráda, jako by byla mou skutečnou dcerou a vím, že i jí na mně záleží, no dost o tom, to je naše oboustranná srdeční záležitost......Minulou neděli mne z domova vyvezl se svou rodinkou nejmladší synek, na chvíli pryč od starostí, a já se tomu  nebránila. Padla jasná nabídka  - "mamko, nechceš na malý výlet? - chvíli váhám zda-li bych měla, jenom se zeptám kam - "podívat se do Mlýnce". Svoji sestru jsem už pár měsíců neviděla, tak jo, nabídku přijímám.

Vezmem to trochu oklikou, směrem ke Kozákovu, navrhl synek. Že se pokocháme krajinou. Škoda, že v těch serpetinách nebylo kde zastavit, ale za jízdy jsem zahlédla pás zasněžených Krkonoš. Počasí bylo slunečné, avšak v údolí se Trosky v dálce  krčily v lehkém mlhavém oparu.

Jsme u mé sestry a jak jinak, rybník Zrcadlo si pokaždé "cvaknu", je jedno, v jakém ročním období. Modrá obloha se v něm skutečně zrcadlí, pro mne je to vždy pohled tak nějak nevšední. To asi proto, že takový rybník u nás v okolí není.

Tuto dvojici labutí  jsem zahlédla  přistávat na hladinu,. být to mnohem blíž a pohotově otevřít foťák, mohl být zajímavý záběr, kdovi...

A nakonec trochu potěšení z prvních jarních květů na naší zahradě. Jaro už je tady, a to každému jistě nějakou radost přináší...